Range Rover TDV8: Král je zpátky

Jestli jste při čtení oslavných britských testů modernizovaného Range Roveru měli chvílemi pochybnosti a dojem, že novinářská etika musela na chvíli vytrpět roubík národní pýchy, nebyli jste v tom sami. Taky mi to občas vrtalo hlavou. Jenže nějakou dobu u nás chybělo oficiální zastoupení JLR, ergo neměli jsme možnost svézt se a konfrontovat dojmy. Tomu je konec, značka Land Rover je oficiálně zpátky. Přes rakouskou společnost, která je stoprocentní dcerou britské automobilky, ale i to se počítá. A se staronovou známostí jsme si dali první rande v Alpách – v dokonale romantickém prostředí se sněhovými kulisami a minimálně deseti stupni pod nulou.

Začátek nevypadal nijak slibně. Znám i lepší vyhlídky na cestu než si přebírat auto na letišti a vědět přitom, že nás čeká asi sto čtyřicet nudných kilometrů po dálnici. Technicky vzato jsem se měl věnovat řízení, ale raději jsem zapadl do sedadla spolujezdce a jal se zkoumat interiér. Lhal bych, kdybych napsal, že oči nezavadily o nerovnoměrnou spáru. Jenže Rangie tak promyšleně propojuje dřevo, hliník a další lepší materiály, že si začnete kabinu Porsche Cayenne spojovat s vetešnictvím a snad jen palubní deska Audi Q7 může vzbudit podobný respekt. Jediná věc, která vyvolává pochybnosti, je ohromný TFT displej, který vystřídal klasické budíky. Ať vás nemýlí ty analogové přístroje, nic z toho není fyzicky reálné. Ve skutečnosti koukáte na Nintendo. Nejdříve si všimnete, že ručičky se pohybují poněkud trhavě, ale za chvíli si zvyknete, protože z místa řidiče není zrovna obvyklé a bezpečné mít permanentně přišpendlený pohled na to, co se děje před volantem. Náš vůz dorazil asi po hodině do hor v pozvolna padajícím sněhu, který překryl na lesních silničkách i poslední ostrůvky asfaltu. Neznám lepší způsob, jak prověřit schopnosti Range Roveru a nemít při tom bláto až na střeše.