Mazda6 2.0 Sedan: Tradice se starou technikou

Počátkem devadesátých let byl atmosférický dvoulitrový benzín typickým pohonem aut střední třídy. Šestka se rozhodla zůstat věrná tradici, přidává ovšem několik věcí, které ve zmíněné době nebyly běžně na pořadu dne. Například variabilní sání a proměnlivé časování ventilů S-VT. Motor si tak podržel všechny pozitivní vlastnosti atmosférických jednotek, přičemž není tak hladový a zabírá plynuleji. Nečekejte, že by vám akcelerací vyrazil mozek z hlavy, ale plynule nastupující zátah již téměř od volnoběhu je příjemný zážitek. Když poté kolem 4000 ot./min. chytí motor druhý dech, můžete bez uzardění sázet rychlosti s meziplynem a užívat si příjemného zvuku. Pomůže vám v tom přesná, s krásně mechanickým odporem jdoucí převodovka, které by ovšem určitě lépe seděla kratší hlavice páky (místo pod manžetou schovaného dvakrát ohnutého drátu, maskujícího původně pravostranné řízení). Reakce na plyn jsou bezchybně okamžité, stačí pohnout palcem v botě a ručička otáčkoměru letí s nadšením a nebývale rychle vzhůru. Za své služby si agregát vyžádá podle jízdního stylu mezi osmi a devíti litry benzínu. Jedinou mechanickou (tedy prapůvodem mechanickou) komponentou, která nefunguje špičkově, jsou brzdy, jež dokonale postrádají cit v pedálu a za studena trochu koušou.

Bohužel si doba žádá nejeden elektronický asistent a nejednu úpravu téhož rázu. A tady Mazda zaspala dobu (a není v tom sama, totéž v bledě modrém platí pro hondy, toyoty a částečně i subaru – pode-zírám Denso ze spánku na již značně zatuchlých vavřínech). Třeba takový tempomat neumí udržet konstantní rychlost, neustále přidává a ubírá, takže autem nepříjemně cuká. Nebo elektronický plyn. Ten zde sice alespoň reaguje okamžitě, ale „ekologická“ vychytávka, která po povolení pedálů ještě chvíli podrží polootevřený plyn, mi přijde poněkud nebezpečná. Třeba při ostrém vjezdu do zatáčky chcete brzdit motorem, ne dále zrychlovat. Nebo na sněhu. Člověk by po protočení kol při rozjezdu rád ubral plyn, aby se kola chytla, což se zde ovšem nesetká s úspěchem. Můžete to samozřejmě nechat na protiskluzu, ale to by nesměl reagovat jako dítě přistižené při močení na babiččin sváteční tepich. Nejdříve nechá kola prokluzovat, pak téměř úplně odstřihne výkon a chvíli se z celé akce vzpamatovává, než začne normálně fungovat. Pak tu máme stabilizaci.