Test VW Golf GTD: Takže… Jak jede?

Pod trapnou záminkou vyzkoušet jízdní kvality Golfu GTD jsem si to zase chtěl namířit na Nordschleife, ale někdo tam nahoře překazil moje plány. Přesto se té myšlenky nevzdávám, určitě bude ještě příležitost, termíny pro veřejnost dále visí a rychlý pohled na webkameru hlásí, že na Ringu nesněží. Zatím. Jenže jak vidíte na fotkách, náš Golf GTD už má první sníh za sebou. Vzali jsme ho na klikaté silnice do Alp, abychom přivezli kýčovité fotky s blankytně modrou oblohou, barevnými stromy a horskými velikány, ale ty tři dny bylo tak hnusně, že by fotografa nevyhnal. Loni touhle dobou to bylo báječné ježdění na prázdných horských pasech – dole třiadvacet stupňů a sluníčko, nahoře v šortkách a mikině, všichni pusu od ucha k uchu od toho, jak skvělá to byla jízda po prázdných silnicích.

Přesto Golf obstál. Na výbornou. A finálních tisíc kilometrů na jeden zátah, které přitom začaly zběsilým výjezdem na Stelvio (bylo tam třicet čísel sněhu) a dálničním přesunem domů (přes celé Německo kvapík), to jen korunovalo. Možná si vzpomínáte, že když jsme auto objednávali, vedli jsme boj o to, jestli manuál, nebo DSG. Podlehl jsem nátlaku svých kolegů (ono to při představě denního popojíždění po Praze ani nedalo až tak velkou práci) a v autě je inteligentní dvouspojková převodovka s pádly pod volantem. Funguje fantasticky, během těch šestnácti tisíc kilometrů jsem měl jen párkrát pocit, že je něco špatně – pokaždé se to stalo při dobrzďování (většinou v koloně). Elektronika předpokládá, že za chvíli tam dá z dvojky jedničku, a najednou padne zelená, plný plyn – a řazení na trojku se prostě nepovede tak, jak jste zvyklí. Trvá jí to, zaškube… Ale dá se s tím žít a vlastně to zmiňuji spíše jen proto, ať je o čem psát. Vlastně mi manuál chyběl jen několikrát, nejvíc právě teď v Alpách. Jakkoli je řazení pádly intuitivní a hlavně rychlé, tak nic nedokáže vynahradit to, když prostě zmáčknete spojku, přeřadíte v kulise a pak pustíte spojku tak, abyste se přesně trefili. Je to fantastický pocit, nedílná součást řízení, a když jedu rychle, tak mi to prostě chybí. Já vím, mladý čtenáři odkojený počítačovými hrami. Je to jen o zvyku a je to prokazatelně pomalejší.

Takže manuál mi chyběl jen nyní. A další sporné body výbavy? Co třeba sedmnáctipalcová kola? Nebyly by lepší osmnáctky? Určitě ne! Větší kola znamenají větší neodpruženou váhu a hlavně nižší profilové číslo pneumatiky. A přestože všichni básní o tom, jak mají ve Švýcarsku nejlepší silnice, tak při pokusu o to vyšplhat se na Susten pass jsem vymetl díru jako hrom a levé přední kolo zdobí boule velikosti slepičího vejce – správně, praskl kord pneumatiky. Ráfek je celý, ani škrábanec, to by se s osmnáctkou určitě nestalo. A to nemluvím o tom, o kolik je GTD takhle pohodlnější – ani na kostkách z vás nevytřepe duši.

A poslední, o čem se vedla debata – potřebujete ty zázračné elektromagnetické tlumiče? Pravda je taková, že fungují. A to docela dobře. Ve sportovním režimu je s nimi auto tvrdé jako kámen. Že by bylo ale rychlejší, to je diskutabilní, protože víc odskakuje a je nervóznější, takže je vám asi jasné, co to udělá s řidičem. Když jsme ho měli na běžný test, skoro pořád jsem jezdil na komfort. Nakonec jsme se rozhodli ušetřit a… Nelitujeme. Ani jednou jsem neměl potřebu něco mačkat a měnit. Nastavení odpružení GTD je podle všeho ještě o kus lepší než u GTI – to kvůli váze motoru.

V horách

Těšil jsem se na pořádnou jízdu. I když GTD má jednu obrovskou vadu. Jako všechna nová koncernová auta. Správně, nejde vypnout ESP. Kontrolka zahlásí, že kontrola stabilizace je omezena, ale ve skutečnosti to sotva deaktivuje protiprokluz. Házet zadkem? Neumí. Projet zatáčku s natočeným volantem v jedné poloze a jen plynem korigovat poloměr? Nechte si zajít chuť. Jenže GTD není auto na okruh, takže primárně to po něm ani nechci. To, že by se mi líbilo, kdyby to umělo, je věc druhá.

Jak už jste si přečetli, v Alpách nebylo úplně to správné počasí. Na teploměru bylo pět nad nulou, z nebe padal déšť se sněhem a stěrače měly spoustu práce. Hnus, velebnosti. Nicméně pro Golf to nebyla žádná výzva. Prostě dělal to, co umí, a jel. Líbí se mi na něm, s jakým klidem se dokáže jeho podvozek vypořádat i se složitými dvouapexovými zatáčkami nebo s náhlými nerovnostmi. Nereaguje úplně obratně a výraz „pohotová změna směru“ bych si také asi nechal pro jiné auto, ale GTD funguje tak, jak má.

Jen brzdy by si zasloužil lepší. Protože s DSG si nepodřadíte až k omezovači, tak dostávají kotouče dost zabrat. Můžete se upádlovat k smrti, ale stejně to všechno doskáčou brzdy. Napřed začne měknout brzdový pedál a pak se nápadně prodlouží i brzdná dráha. A kdybyste je po náročném výkonu nezchladili, tak zkroutíte kotouče. Což se nám sice nestalo, ale volant stejně vibruje. Když jsem pod plným plynem trefil neoznačenou díru na švýcarské horské silnici, bylo mi jasné, že je zle. Naštěstí to guma vydržela, jen je na ní pořádná boule. Naštěstí… GTD totiž nemá dojezdové kolo, ale jen sadu na lepení a kompresor. Brrr. Strašná představa.

Na okruhu

Byl jsem s ním jen jednou v Mostě, pět kol. Není to prostředí, kde by se cítilo GTD dobře. Krátké spektrum použitelných otáček, nedotáčivost a už zmíněná nevypínatelná stabilizace znamenají spíše trápení než radost. Ale neznamená to, že by GTD vyhořelo. Je rychlé, dá se přesně vést, poslouchá na slovo. Ochotně se vrhá do zatáček a nechá se přesně vést ve stopě. Jen prostě bylo navrženo pro jiné účely, než je okruhové ježdění.

Konkurence?

Žádná přímá není. Golf GTD je specifický hot hatch – Ford, Mazda, Peugeot a ani nikdo jiný nedělá klasický ostrý hatch s turbodieselem pod kapotou. Ale jak jsme si řekli, GTD vlastně není hot hatch…

(Jan Červenka)