Test Renault Wind 1.2 TCe Dynamique: Je z něj turbomyš

V Renaultu patrně dospěli k závěru, že Twingo již není, co bývalo. Už nemá ten roztomilý vykulený kukuč, který si přímo říkal o nalepení „řas“, a jeho design se celkově přesunul do konzervativnější roviny. Coby stylové miniauto tak již nemá onu dřívější přitažlivost. Ale právě stylová městská autíčka frčí více než kdy předtím. A toho si ve Francii patrně také všimli. Vyrobili tedy malé „coupé roadster cabrio“ a tvrdí, že z Twinga vlastně ani moc není.

Wind vypadá jako hračka, jezdí jako hračka a po pravdě není ani o moc větší a méně plastový než oranžová sklápěčka Tatra, která jistě neminula nikoho, kdo alespoň část dětství prožil „za bolšána“. Jen si vzpomeňte, jak vás na písku bavila. Písečkem Windu je město a přilehlé okolí a bavit se budete také. Kdo si hraje, nezlobí, tady ale neplatí. Wind se totiž jízdně chová trochu jako další vzpomínka na konec oné éry. Jako první hot hatche. Má své vrtochy, převodovku, kterou musíte občas přemlouvat, sem tam se kroutí, vlastně ani nemá moc výkonu, nechá se ochotně řídit plynem, při nájezdu na brzdách vybočuje záď a budete mít pocit, že jedete řádově rychleji, než ve skutečnosti jedete. A to všechno si trochu žije vlastním životem a nikdy přesně nevíte, jak auto zareaguje na sklon silnice, natočení volantu a nerovnosti. To je to krásné, ta decentní nejistota a potřeba se snažit – třeba točit motor vždy nad 3000 otáček, kdy začíná opravdu zabírat. Na pneumatikách Bridge-stone Potenza s výbornou adhezí ale nikdy nejde o život, jako tomu bývalo (a naštěstí dosud je) třeba v 205 GTi. Především budete mít krásně uspokojivý pocit z decentní nepatřičnosti drcení maličkého kabria na náročné okresce.

S městem si Wind poradí hravě, skoro jako Twingo, chtělo by se jednomu říct. Jediným problémem je výhled z auta. Vpředu vám bude vadit celkem nízký rám okna, do stran tlusté sloupky a dozadu neuvidíte prakticky nic. Zadní sklíčko si velikostí nezadá s tím ze slavných čtecích brýlí prvního postsametového prezidenta a šikmo vzad neuvidíte přes bočnice kolem víka kufru. Nicméně i tak považuji Wind za vrcholně praktické auto, pro městského člověka bez rodiny, který si nelže do kapsy. Zadní sedačky v malých autech jsou stejně většinou za trest. Bez nich budete mít spoustu místa vpředu a šikovnou poličku za zády. A taky velký kufr, sice plochý, ale šikovně tvarovaný. Takže tu máme malé agilní autíčko pro dva, s použitelným kufrem a dostatkem místa v interiéru (který v testovacím autě trochu smrděl lepidlem), s nímž je navíc zábava jezdit. Bylo by myslím více než milé, kdyby pánové z divize Renaultsport věnovali svoji pozornost i tomuto autu, má totiž nemalý potenciál a „fun factor“. A jakkoli je mi u toho poněkud teplo, přiznávám, že asi po třech dnech se mi Wind začal líbit i vzhledově.

LÍBÍ SE NÁM

• Pohodlné sedačky s uspokojivým bočním vedením
• Komfortní i hravý podvozek
• Skladný a relativně velký kufr
• Rychlý, jednoduchý mechanismus střechy

NEMŮŽEME VYSTÁT

• Synchrony převodovky nestíhají vytočený motor
• Opravdu mizerný výhled ven
• Tvrdé plastové „čalounění“ střechy
• Okna nejdou stáhnout jedním stiskem

FAKTA

Renault Wind 1.2 TCe Dynamique

• Cena 399 900 Kč
• Nejvyšší rychlost 190 km/h
• 0–100 km/h 10,5 s
• Spotřeba 6,3 l/100 km
• Emise CO2 145 g/km
• Hmotnost 1131 kg
• Motor řadový čtyřválec, 1149 cm3, turbo
• Výkon 100 koní v 5500 ot./min.
• Toč. moment 152 Nm při 3500 ot.
• Převodovka 5stupňová manuální

(Vojta Med)