Test Opel Insignia OPC: Tak trochu kladivo

O tom, že je nástupce Vectry dobré auto, píšeme už rok. Má sice své chybky, ale poměr ceny a užitné hodnoty je dost přesvědčivý argument. A na srovnávání tabulek si hraje i tahle Insignia OPC. Za zhruba 1,1 milionu dostanete auto s 325 koni, pohonem všech kol a slušnou výbavou. Za výkonově srovnatelné Audi S4 dáte o tři sta tisíc víc a BMW 335i xDrive je také o pár šlupek dražší. Na rozdíl od konkurence si můžete auto dovybavit za směšné peníze, příplatkové prvky vyjdou na tisíce, maximálně desetitisíce. A zdá se, že oproti prvním kusům u Opelu zapracovali na kvalitě interiéru, sice tu sem tam něco vrzne, ale pokrok je to značný.

Šestiválec s turbem je další příjemné překvapení. Oproti jiným přeplňovaným motorům má ostrý mechanický zvuk a s gustem si odplivne do výfuku. Když ho vyženete do otáček, začne OPC řvát jako muscle car, ale na druhou stranu je při normální jízdě tiché a kultivované. Pozvolný a nezáludný nástup točivého momentu graduje nad pěti tisíci otáčkami hodnotou 435 Nm a pružné zrychlení, které využijete na dálnicích, je možná ještě působivější než sprint z nulové rychlosti. Je tu ale menší problém, točivý moment je sice k dispozici ve slušném rozsahu otáček, ale pokud musíte řadit, ztrácíte čas a tempo. Z civilní Insignie totiž OPC přejalo řazení s otravně dlouhými drahami, takže mezi jednotlivými nádechy motoru uplyne zbytečně moc času.

Sportovní volant se s vámi moc nebaví a pohyby auta začnou být přínosné, až když zmáčknete tlačítko OPC. To dá povel nastavitelnému podvozku FlexRide, který přituhne a omezí náklony v zatáčkách. Už normální Insignia má dost dobře nastavený podvozek a tohle OPC s devatenáctipalcovými koly a pohonem všech kol se drží asfaltu jako pijavice. Příšerná nedotáčivost Vectry je minulostí, v zatáčce stačí pomoct si plynem a zadní náprava rychle pochopí, že má začít makat. Na suchém asfaltu s ní budete pekelně rychlí, ale na mokru nebo sněhu to tak slavné nebude. Dá se sice vést bokem, ale snahu o perfektně vykroužený oblouk bude sabotovat hmotnost přes 1,8 tuny. Na kluzkém povrchu prostě fyziku neoblbne ani výkon, ani náhon na všechna čtyři kola. Také není radno zapomínat na spotřebu – i když se budete snažit, jen zřídkakdy se vám podaří jet za méně než dvanáct litrů.

Přirovnání k muscle caru se vrací ve všech ohledech, ať už jde o cenu, hmotnost nebo snahu OPC přeprat veškeré problémy výkonem. Ale to nemá znít jako kritika. Dobře kombinuje pohodlí, rychlosti a v rozumné míře i zábavu. Chyby umí kompenzovat atraktivní cenovkou, a i když Opel nemá tak zvučné jméno jako BMW nebo Audi, má v těchto finančně napjatých časech dobrý smysl. Za jeho volantem se stydět nebudete, za to ručím.

Verdikt:

Trochu neotesané, ale přece jen funkční a rychlé auto. Ale pozor na extrémně vysokou spotřebu.

• Cena: 1 108 200 Kč
• Výkon: 0–100 km/h za 6,0 s, max. 250 km/h, 11,4 l/100 km
• Technika: šestiválec, 2792 cm3, pohon všech kol, 325 koní, 435 Nm, 1825 kg, emise CO2 268 g/km