Test MG6 1.8T: Pryč z chaosu

Jednoho dne jsem se přistihl při prohlížení starého časopisu, ve kterém byl článek o osmiválcovém MG ZT. Pamatujete si na něj? Sedan vycházející z Roveru 75, předělaný na zadokolku a s motorem 4,6 litru od Fordu? Kdysi jsem jeden řídil a byl to chuligán. Ten článek končil větou: „MG je zpět.“ Problém byl, že jedinou věcí, kterou společnost MG Rover potřebovala ještě méně než extrémně vyhraněný osmiválcový sedan s pohonem zadních kol, bylo superauto pyšnící se karoserií z uhlíkových vláken, které se také objevilo.

Pro tento a mnoho dalších důvodů se značka MG nevrátila na dlouho. Věci pak začaly být odporně komplikované. Když to celé spadlo, skupina MG Rover prodala práva na Rover 75 a jméno MG čínské Shanghai Automotive Industry Corporation (SAIC) a také vyřkla své plány na záchranu. Ty nakonec nebyly uskutečněny. Jak MG Rover přešlo do nucené správy, u SAIC si mysleli, že to bude cesta k nákupu továrny v Longbridge a jejího vybavení. Nebyla. Nakonec byly výrobní linky odvezeny do Číny, avšak k rivalovi SAIC, menší firmě Nanjing Automobile Corporation. Všechny tyto machinace po sobě zanechaly pěkný chaos.

Důležitá ale byla jiná věc. Přestože firma MG Rover ukončila svou činnost, vývoj pokračoval dál. Inženýři, co pracovali se SAIC předtím, než udeřil krach, se přesunuli do firmy Ricardo v Leamington Spa a od té doby vyvíjeli nové modely pro Číňany. Mezitím čínská vláda přinutila NAC (Nanjing) ke spojení se s větší šanghajskou společností (SAIC). To dovolilo britským inženýrům i návrhářům vrátit se do Longbridge a zavést jej jako evropské technické centrum pro SAIC, nyní pod názvem MG Birmingham. Asi třetina původního komplexu zůstala a nyní je zde zaměstnáno 250 inženýrů.