Kde se staví formule 1: Místo upatlaných špeluněk laboratoře

Podívejte se na obrázky původní továrny McLaren v Colnbrooku z února 1968 a uvidíte mechanika v bílých džínách. Ten člověk je Tyler Alexander, který do Bruceova týmu přišel v roce 1963 a pracoval tu až do března 2009. Viděl změny vlastníků, továren, a jak tyto dvě série obrázků ukazují, také revoluci ve výrobě vozů F1. Rozdíl mezi fotografiemi jsou přesně čtyři desetiletí, od roku 1968 do 2008.

„Je to obrovský rozdíl,“ popisuje Alexander kontrast mezi výrobou hliníkové skořepiny M7A v roce 1968 – která se ten rok stala prvním vítězným vozem týmu – a vítěznou MP4–23 Lewise Hamiltona z roku 2008.

„Dnes mají přípravky, díky kterým se mohou ujistit, že každá součástka bude sedět, ještě než bude vyrobena. Je tu speciální oddělení pro stavbu aut a díly, které nesedí, se vracejí a předělávají.“

V roce 1968 byl princip stejný – postavit auto co nejrychleji to bylo možné, s nejvyššími standardy – ale nástroje se velmi lišily.

Mechanici se zkušenostmi ze šedesátých a sedmdesátých let si dobírají své mladší kolegy a říkají jim, že jsou jen „montéři“, protože komponenty jsou dnes zcela přesné. Je to úplně jiné než kdysi.

„Velká část auta už byla navržená, když jsme ho začali stavět,“ vzpomíná Tyler Alexander, „ale spoustu menších dílů jsme vyvíjeli postupně. Nejdřív jsme součástku nakreslili, poté jsme ji postupně dávali dohromady. Dnes se každým aspektem auta zabývají jiní lidé. Každá projde rukama desítek lidí a každý dělá vlastně celý rok to samé, jen pokaždé na jiném dílu. Tehdy jsme byli mechanici, soustružníci, obráběči – uměli jsme všechno. Pracovalo se vlastně jiným systémem – každý si dělal na té ,své‘ součástce a přiváděl ji k životu. Dnes se naopak klidně může stát, že mechanik neví, na co přesně ty šrouby přidělává.“

M7A byla prvním McLarenem, který používal motor Cosworth DFV V8, první motor, který mohl být použit jako nosný prvek a ne jen nesen v šasi – což je princip udržovaný dodnes. McLaren byl také terčem závisti, protože používal americké letecké šrouby a matky, které se v Evropě nedaly sehnat. To byl vedlejší produkt kampaně Can-Am v Severní Americe. „Příliš jsme toho neskrývali: Colin Chapman u nás při závodech rád čmuchal a my mu nijak nebránili,“ směje se Alexander.

„Ale největší změnou v tom, jak se auta stavějí, jsou dnešní materiály. Když jsme stavěli auta, neexistovaly žádné náročné materiály: nic, co by bylo těžké svářet nebo obrábět. Teď musíte všechno kontrolovat, abyste si mohli být jisti, že díly nepoškodíte nebo neuděláte něco, kvůli čemu by mohly selhat.“

Další velkou změnou je sledování umístění každé součástky: „Dělali jsme základní kontroly podvozku, ale nebylo to zdaleka takové jako dnes.“

Některé věci ale zůstaly, jednou z nich je naprostá pečlivost příprav u McLarenu, další je odhodlání, které se za čtyři desítky let nezměnilo. „Při stavbě prvního modelu auta je normální, že se dostanete domů ve tři ráno,“ říká Alexander. „Často jsem přišel domů, osprchoval se a jel zpátky do továrny. Když chcete něco dokázat, musíte makat na maximum vždy.“