Týmová režie v F1 - pomáhá nebo škodí?

I když je formule 1 obecně označována za týmový sport, přišla válka uvnitř samotných stájí – třeba Mark Webber dal jednoznačně najevo, že sice nebyl za jedničku vybrán, ale že se s tím nehodlá jen tak smířit. Nebo si vzpomeňte na řeč těl Jensona Buttona s Lewisem Hamiltonem na stupních vítězů v Turecku, kde spolu svedli obrovskou bitvu.

McLaren i Red Bull veřejně prohlásily, že své jezdce nechají na trati bojovat. Jenže to přináší riziko, že z jejich vzájemné kolize budou profitovat soupeři.

Řešením je týmová režie. Stáj se zkrátka postaví za jednoho jezdce a pohlídá si, aby ten druhý poslouchal na slovo. Něco takového ale také nevede k vnitřnímu klidu. Když Massa pustil Alonsa před sebe v Německu, „předjížděcím“ manévrem dal najevo, co si o celé akci myslí. Navíc se zase rozvířila diskuse, zda týmová režie formuli 1 nepoškozuje.

Není snad nikdo příhodnější, koho se na tyto zásadní věci zeptat, než Jody Scheckter.

V roce 1979 mu týmová režie Ferrari pomohla k tomu, aby se stal mistrem světa. V Monze projel cílem a těsně za sebou měl Gillese Villeneuvea, který, ačkoliv měl matematickou šanci titul získat, ani jednou na týmového lídra nezaútočil.

Jak by měly týmy pracovat se svými jezdci – nechat je bojovat mezi sebou, nebo rozdělit jednoznačné role jedničky a dvojky?

Co vím, tak McLaren vždy nechal své jezdce bojovat mezi sebou, a myslím, že to jediný tým, který něco takového dělá dlouhodobě a bez výjimky. Jenson i Lewis jsou dospělí piloti, zkušení, obrovsky si věří a co je důležité, respektují jeden druhého. Myslím, že v ideálních podmínkách je Jenson o něco rychlejší, ale jinak za toho nejlepšího ze všech považuji Lewise. Hloupou chybu udělal snad jen v Monze, jinak se ale dokáže v provozu na trati orientovat velmi dobře. Ale svolení naplno bojovat mezi sebou záleží vždy na aktuální situaci. Pokud tým nemá nejmenší konkurenci, pak je to férové řešení a nikdo by jim neměl bránit.

Red Bull nechal své jezdce mezi sebou bojovat, nicméně na začátku roku se zdálo, že dávají přednost Vettelovi. Udělali chybu, když jasně nedefinovali role?

Ze všeho nejvíc to bylo vidět v Silverstonu, když vzali Webberovi nové křídlo jenom proto, že si Vettel to svoje rozbil v tréninku. Pokud by hned na začátku řekli, kdo je jednička, a drželi se toho, pak by to bylo v pořádku. Víte, problém byl v tom, že každý počítal s tím, že Vettel Webbera zničí. Když měl najednou navrch Mark, muselo to být pro Sebastiana nepříjemné. Nechápal, co se to děje. Tým mu musel říkat, že jsou Markova vítězství spíš náhoda. Ale Vettel udělal dost, aby Webbera dostal tam, kde ho potřeboval.

Jaká byla situace ve Ferrari, když vám v roce 1979 týmová režie pomohla k titulu mistra světa?

Ve Ferrari platilo jednoduché pravidlo: když jsme byli na prvním a druhém místě a nehrozilo, že by nás někdo předjel, pak jsme spolu bojovat nemohli. Kdyby šlo o páté a šesté místo, bylo to stejné. Podle mě je to správná cesta – F1 je týmový sport. Typickým příkladem je právě ten závod v Monze. Gillese jsem porazil v kvalifikaci, měl jsem lepší start a poté, co Lafitte na Renaultu odstoupil, jsem okamžitě zvolnil. Snížil jsem otáčky a jen si hlídal, abych dojel do cíle. I když se dalo Gillesovi věřit, dával jsem si pozor a poslední kolo a půl jsem raději odjel úplně naplno, co kdyby náhodou zaútočil. Vyhrál jsem závod i titul mistra světa rozdílem čtyř desetin sekundy.

Několik závodů před koncem sezony byl Villeneuve stále ve hře o titul a mohl vás kdykoliv předjet…

Gilles byl chlap, který držel slovo, a mezi týmovými kolegy musí existovat důvěra. Jednou jsme se spolu hodně pohádali a dlouho jsme pak spolu neprohodili ani slovo. Vzpomínám si, jak byl naštvaný po závodě v Imole v roce 1982, kdy Didier Pironi porušil interní dohody a v závěru ho předjel. A co bylo horší – Ferrari Pironiho nijak nepotrestalo. Didier porušil pravidla a Gillese to rozčílilo. Byl zvyklý, možná naivní, že se pravidla dodržují.

Nakolik to ovlivňuje vztahy mezi jezdci, když mají zakázáno spolu závodit?

Myslím, že to je pochopitelné a logické. Hlavně ve Ferrari, kde jedete opravdu pro tým. Když se z vás stane moc velká hvězda, je zaděláno na problém. Ferrari je legenda a každý by měl být hrdý na to, že pro ně může závodit. Ale osobně věřím tomu, že všichni jezdci v F1 význam týmu chápou. Na druhou stranu je samozřejmě hloupé, když jeden vyřadí druhého – jak předvedli piloti Red Bullu letos v Turecku.

Když jste přišel do Ferrari, věděl jste od prvního dne, jak se věci mají?

Samozřejmě. Ale když se vrátíme ještě trochu do minulosti, tak se často stávalo, že byl jezdec povolán do boxů, zastavil a dal svůj monopost týmovému kolegovi. Vzpomínám si, že jsem měl při jednom závodě hodně nedotáčivé auto – myslím, že to muselo být v Silverstonu – Gilles jel za mnou a tvrdě na mě dorážel. Stěžoval jsem si, protože jsme v takové situaci neměli bojovat a zničil bych si totálně pneumatiky. Ale jen to ukazuje, že pokud se chcete stát mistry světa, musíte pracovat dohromady jako tým.

Takže to, že se Ferrari letos zaměřilo na Alonsa, považujete to za správné?

Vždycky jsem tvrdil, že má tým soustředit své úsilí na jezdce, který vyhrává a který je vpředu. A to pak často bývá ten, který má celkově největší šanci vyhrát titul mistra světa. I Michael Schumacher měl občas špatný den a nedařilo se mu, ve Ferrari to ale nebrali tak, že by měli měnit filozofii a podporovat někoho jiného. Nicméně obecně se dá říci, že jakmile jeden jezdec začne mít navrch, přirozeně se tým začne točit okolo něj. Párkrát se mi nepovedly tréninky a najednou mě inženýři přestali poslouchat. Okamžitě šli za tím druhým. To je realita.

Co si myslíte o tom, jak Ferrari sehrálo výměnu pořadí v Německu? Mohli to udělat jinak a lépe?

Vím, že se o tom pořád mluví, a pár lidí se nechalo slyšet, že jim Ferrari znechutilo formuli 1. Ale i když ta situace byla čitelná a nebyla zrovna hezká, alespoň to bylo upřímné a ne podlé. Existuje milion způsobů, jak si prohodit místa na trati – třeba jednomu autu dáte míň paliva, takže jezdec nemůže jet naplno. Pak je snazší jej předjet.

A co Massův inženýr – neupozornil na to zbytečně tím, že se Massovi omlouval?

Massa chtěl vyhrát, to mu nikdo nemůže zazlívat. Ale samotný tým to nezvládl – tedy pokud to chtěli skrývat.

Pravidla takovou přetvářku umožňují …

Ferrari bylo na rozdíl od těch, co se snaží týmovou režii skrývat, otevřené. Ale je to citlivá záležitost. Když bojujete o titul a můžete jednomu jezdci pomoci proti silné konkurenci, pak jsou takové příkazy na místě. Myslím si, že je potřeba změnit pravidla, protože stávající řešení nemá smysl.

Nejde ale týmová režie proti duchu závodění, boji o pozici?

Ne. Je to naopak – když nejsou pravidla uvnitř týmu, je to problém. Ve své smlouvě jsem měl uvedeno, že jsem týmová jednička. A snad jediný případ, kdy jsem tuto výhodu neměl, byl při závodě v Long Beach, když jsem si ze dvou křídel vybral to špatné. Gilles vyhrál první dva závody sezony 1979 a jako týmová jednička jsem byl pod obrovským tlakem, protože jsem byl poražen v Long Beach a v Kyalami. Bylo to podobné jako v případě Lewise a Fernanda u McLarenu.

Jaké to je, když vás poráží týmový kolega?

Nepříjemné. Ale musíte přidat a pracovat tvrději na všem, abyste se zlepšili. Musíte dávat závodění ještě víc, než jste byli zvyklí. Vždycky jsem na sobě hodně makal, věnoval jsem hodně času testování. Proti Gillesovi jsem měl jednu velkou výhodu – on chtěl být hrdina, toužil být nejrychlejší v každém jednotlivém kole a moc nepřemýšlel nad tím, jak získat dlouhodobou výhodu. Byl jsem v klidu, protože mi bylo jasné, že takhle titul nikdy vyhrát nemůže. Náš vztah byl skvělý, byli jsme k sobě hodně upřímní.

Pomáhá na trati, když máte dobré vztahy s týmovým kolegou?

Určitě, je důležité spolupracovat. Když sdílíte informace, profitují z toho oba. Samozřejmě chcete toho druhého vždycky porazit víc než ostatní, nesnášíte chvíle, kdy je lepší, ale nesmí to bránit vaší komunikaci. Jen společně můžete zlepšit auto, což je prospěšné pro oba. Jenže nakonec vyhrát může stejně jen jeden…

(F1 Racing)