Lauda o návratu Schumachera:Vím, čemu musel čelit

Ve formuli 1 jsem byl od roku 1971 a skončil jsem v polovině sezony 1979, přičemž jsem vyhrál dva tituly mistra světa. No a pak jsem přišel o motivaci a musel jsem si od řízení závodních aut odpočinout.

Tehdy jsem věnoval spoustu času a energie své letecké společnosti Lauda Air a jednoduše bych nezvládal dělat naplno obojí – tedy manažera a zároveň závodníka. Byl jsem z F1 pryč dva a půl roku, když mi Ron Dennis z McLarenu dal nabídku, kterou nešla odmítnout. Vrátil jsem se a v roce 1984 získal svůj třetí titul mistra světa.

Tak nějak si proto dokážu představit, jak se Michael cítil, když po vítězství v GP Itálie 2006 přišel na tiskovou konferenci a ohlásil konec kariéry. Je pravda, že měl vše hezky naplánované a dopředu věděl, co udělá, zatímco já se rozhodl skončit uprostřed tréninku v Montrealu. Ale oba jsme měli v životě stejné dilema – žili jsme formulí 1 čtyřiadvacet hodin denně příliš dlouho a naše motivace upadala.

Když jsem tehdy v Kanadě přijel zpátky do boxů, jednoduše jsem Berniemu Ecclestoneovi řekl, že chci skončit, protože se mi z kroužení pořád dokola dělá zle. Neviděl jsem smysl svého počínání. Bernie, který je připravený vždycky na všechno, jenom řekl: „Fajn, ale jestli chceš jít, běž teď.“

Vzal jsem ho za slovo a za pár hodin už jsem seděl v letadla do Kalifornie, abych tam projednal nákup letadla DC-10 pro Lauda Air. Nechal jsem jim tam i svoji helmu, takže ji používal můj náhradník Ricardo Zunino. Moje někdejší soupeře to pěkně zmátlo – přišlo jim, že se najednou Lauda předjíždí strašně snadno a že se ani nebrání!

Myslím, že měl Michael návrat mnohem těžší než já v roce 1982. V některých věcech jsme to měli podobné, v dalších se naše comebacky zásadně liší. Jednou z těch věcí je zájem médií. Když jsem skončil já, přestali se o mě všichni zajímat a moc se to neřešilo ani ve chvíli, kdy jsem se vracel. Tehdy byla také F1 uprostřed krize a ta byla mnohem důležitější než to, zda chce jeden starý blázen závodit nebo ne.

Také neplatily žádné zákazy ohledně testování, takže když jsem se rozhodl vrátit, mohl jsem zasednout do kokpitu a naplno se připravit. Michael takový luxus kvůli současným pravidlům mít nemohl, a navíc má na roštu spoustu soupeřů, kteří si chtějí právě na něm udělat svoje jméno. Ale ani já jsem to neměl zrovna jednoduché – byli tady Piquet, Prost, Rosberg, Arnoux… a ti mě chtěli za každou cenu poslat zpátky do důchodu.

Řekl bych, že pro mě i Michaela bylo ze všeho nejtěžší rozhodnutí vrátit se. Věřím tomu, že když Michael na konci roku 2006 končil, ani v nejmenším neměl v úmyslu zase závodit. A stejně tak by něco takového ani nenapadlo mě, když jsem tehdy v Kanadě u Brabhamu skončil. Co nás rozděluje, je to, jaký jsme pak měli vztah k F1. Michael byl pořád úzce spojen s Ferrari a snažil se radit Felipemu Massovi. Pro mě formule 1 ztratila smysl a za ty dva roky, co jsem byl pryč, jsem si na závodění vzpomněl jen párkrát. Byla to zkrátka kapitola, kterou jsem uzavřel.

Podcenil jsem ovšem to, jak moc je formule 1 atraktivní. V roce 1981 jsem se byl podívat na GP Rakouska a do hlavy se mi vkradla myšlena, že bych se přece jen mohl vrátit. A krátce nato mi zazvonil telefon, na druhé straně byl Ron Dennis a zval mě na testy McLarenu v Donington Parku. Byla to jedna z těch nabídek, co přijde ve správnou chvíli a nemůžete ji ignorovat. Zbytek je známý. Jel jsem s manželkou Marlene na nákupy do Londýna a když jsem jí řekl, co mám v plánu, odpověděla mi: „Jsi hlupák a sobec.“

Jakmile jsem se rozhodl vrátit, byl zbytek jednoduchý. Sice jsem o sobě krátce pochyboval, když jsem vyjel v Donington Parku na trať, ale byla to moje chyba. Seděl jsem v novém autě, jel jsem na trati, kterou jsem předtím v životě neviděl, a měl jsem radiální pneumatiky, na nichž jsem nikdy neujel ani metr. Stejně nepříjemné překvapení určitě letos čekalo na Michaela. Brzy ovšem byly pochyby pryč. Večer jsem věděl, že na to pořád mám, a jsem si jistý, že něco takového pocítil i Michael, když se se starým monopostem Ferrari svezl v Mugellu jako potenciální náhradník Massy po GP Maďarska.

Michael je soutěživý chlapík a po tom testu bylo vidět, jak moc chce zase závodit, protože byl při tom testu tak rychlý. Věřil, že může nahradit Massu a okamžitě zase závodit. Na druhou stranu ale zase rychle pochopil, že návrat zatím není kvůli zranění krku z jízdy na motorce možný. Pro mě osobně už ale bylo to, že závodil na motocyklech, jasným signálem, že mu svět formule 1 moc chybí.

Ačkoliv si to jen málokdo uvědomuje, bylo evidentní, že si bude Michael v roce 2010 především zvykat a učit se. Měl problém přizpůsobit se novým pneumatikám a také bojoval se šasi, které nebylo zrovna povedené. Také měl za parťáka Nika Rosberga, který má dost zkušeností a je hodně rychlý. Michael tak měl proti sobě kluka, který mu byl minimálně rovnocenným soupeřem a ukazatelem, jak na tom je.

Když si dáte tohle všechno dohromady, pochopíte, proč se Michaelův talent nemůže projevit dříve než v roce 2011. Díky tomu, že se novým dodavatelem pneumatik stalo Pirelli, bude v tomto směru alespoň na stejné startovní čáře jako jeho soupeři a uvidíme, jestli z toho dokáže udělat svoji přednost.

Na druhou stranu musím přiznat, že mě překvapilo, jak dlouho mu adaptace trvala. Původně jsem si myslel, že nebude potřebovat víc než čtyři pět závodů a bude zpátky ve špičkové formě, nakonec to ale bylo mnohem déle. Přestože se ke konci roku hodně zlepšoval, ztrátu ze začátku roku dohnat nedokázal. Po pomalém začátku v Bahrajnu bych s klidem vsadil boty, že bude rychlý jako dřív už v Malajsii. Jenže z nějakého důvodu to nešlo.

Ledasco nám ale zavdává příčinu k tomu, abychom nad Michaelem pochybovali. Rozhodně mě nepotěšil tím, jak nebezpečně se zachoval k Rubensi Barrichellovi v Maďarsku. Byl přehnaně agresivní a nic takového by si ke svému soupeři nikdy dovolit neměl, zvláště pak když ani nejde o vítězství. Nikdy nepochopím, proč se podobně choval v minulosti a proč má potřebu to opakovat v jednačtyřiceti. Dost možná je na vině to, že se nedokázal srovnat s tlakem. Jakmile se pro něco rozhodnete, vytváříte na sebe největší tlak vy sami a ne ostatní. Michael ale byl vždy skvěle fyzicky připravený a neměl se čeho bát.

V mém případě to nebylo jiné – prostě jsem se vrátil k tréninku, který jsem praktikoval po své nehodě v roce 1976. Dostat se do formy je velmi jednoduché: musíte dnes běhat deset minut, zítra třicet a pozítří celou hodinu. Musíte běhat, trénovat, běhat, trénovat a jednoho dne budete fit. Na světě není nic jednoduššího, když se pro trénink rozhodnete a když máte vůli.

Nemám nejmenších pochyb o tom, že u Mercedesu ví, co mají udělat, aby bylo v příští rok všechno v pořádku. Jen se podívejte na to, co dokázali v roce 2009, a jejich síla je evidentní. Michael je pod obrovským tlakem, aby zase předváděl špičkové výkony, ale s ním je v tom celý tým. Michael tvoří s Nikem neskutečně silnou dvojici. Příští rok ale budou muset dokázat víc než letos a jsem si jistý, že Schumacher nebude pozadu.

A jestli si myslím, že se Michaelovi podaří získat osmý titul mistra světa? Těžko říct. Přijde mi, že je dnes ve formuli 1 obrovská konkurence. Nikdy nebylo jednoduché vyhrát, jenže teď je to těžší než kdy dřív. Ale pokud by to někdo měl zvládnout, tak je to pravděpodobně Michael Schumacher.