Co se děje v prvních pěti minutách závodu formule 1

Vzhledem k tomu, jak je dnes obtížné předjíždět, lze s úspěchem dokázat, že start na začátku závodu je stejně důležitý jako kvalifikace. Před rokem 2004 byl dobrý (ale i zkažený) start zcela v rukou inženýrů, kteří vyvinuli automatický systém pro urychlení startu známý jako „kontrola prokluzu“.

V současnosti však hraje stejně významnou roli pilot. Start je složitý proces, v jehož průběhu se (podobně jako při všem, co souvisí se závoděním) balancuje na hraně mezi úspěchem a selháním.

O něco chladnější spojka, než se čekalo, či naopak o chloupek teplejší pneumatiky, než by měly být, mohou snadno vést ke zhasnutí motoru. I nejzkušenější jezdec pak připadá celému světu jako žáček ve vozidle s nápisem „autoškola“.

Rychle ohřát pneumatiky

Pro dobrý start je třeba zahřát pneumatiky a zároveň zajistit, aby se nepřehřál motor. Jelikož chladiče monopostu nejsou vybaveny ventilátorem, jejich teplota se během pomalé jízdy v zahřívacím kole rychle zvyšuje. Pneumatiky naopak hodně rychle chladnou. Pilot je musí udržovat v optimální teplotě prudkou akcelerací a kličkováním.

Dostat otáčky na maximum

Během zahřívacího kola zachází pilot s motorem opatrně. Ve chvíli, kdy se začnou rozsvěcovat světla, ale musí dosáhnout předstartovní hodnoty 13 000 otáček za minutu. Během dvou sekund je motor vyhnán na maximální rychlost. Ventily se otvírají a zavírají 150× za sekundu, zatímco písty se pohybují nahoru a dolů 300× za sekundu. V tu chvíli dosahují rychlosti 145 km/hod. a zrychlení 8,7 G.

Nestačí jen pustit spojku

Akcelerace je limitována schopností pneumatik přenést výkon motoru na trať. Jezdec by měl udržovat desetiprocentní prokluz kol, dokud nevznikne dostatečný přítlak pro dobrý záběr. Aby mu nezhasl motor, drží jednu páčku spojky, zatímco druhou nechává v bodu záběru. Když začnou světla zhasínat, uvolní první páčku, v okamžiku startu pak uvolní i druhou.

0 – 193 km/hod. za pět sekund

Při startu závodu dosáhne vůz rychlosti 96 km/hod. během 2,5 sekundy a 160 km/hod. za 4,2 sekundy. Po pěti sekundách má pilot zařazen čtvrtý rychlostní stupeň a blíží se k rychlosti 193 km/hod. a za sebou již má 135 metrů závodu. Ze všeho nejvíce záleží na jeho reakcích. Pokud zareaguje na světla se zpožděním pouhé setiny sekundy, může v první zatáčce ztrácet již sedm metrů.

Proč dělá trénink mistra

Kdy skutečně začíná start?

Příprava na start závodu začíná hodně dlouho předtím, než zhasnou světla. Ještě předtím, než tým vůbec dorazí na okruh, studují inženýři starty vozů z předchozího roku. Od počátku pátečního tréninku pak jezdci zkoušejí starty, aby se dospělo k ideálnímu nastavení motoru a spojky pro daný okruh a směs pneumatik.

Tyto cvičné starty není možné provádět trvale s plnými nádržemi. K tomuto faktu se musí přihlédnout a provést potřebné korekce. Po kvalifikaci se pak zohledňují ještě další faktory, jako je pozice na startovním roštu a to, zda vůz bude stát na čisté nebo špinavé straně trati.

Závisí všechno na pilotovi?

Kromě závodního inženýra má každý vůz přiděleného i kontrolního inženýra. Součástí jeho práce je analýza dat ze všech zkušebních startů. Každý motor je trochu jiný a přihlédnout se musí i ke změnám vnějších podmínek.

Nejdůležitější zkušební start se odehrává na začátku zahřívacího kola. V tuto chvíli se veškeré podmínky blíží do maximální možné míry reálnému startu závodu. Přesto ale mají pneumatiky a motor stále ještě odlišnou teplotu a kontrolní inženýr dává jezdci na základě dat, která vidí, pokyny ke změně nastavení spojky či předstartovních otáček motoru. Může rovněž poradit pilotovi, kolik si může dovolit provést během zahřívacího kola prudkých akcelerací kvůli správnému zahřátí pneumatik a dosažení optimální přilnavosti, aniž by se současně nepřehřál motor.