Jen úsměv někdy nestačí

„Být jezdcem formule 1 je tvrdší práce, než jsem si kdy představoval. Celou dobu pracuji pro tým – může se stát, že budu muset vyrazit na závod klidně třeba do Brazílie. Takže doma vždycky strávím jen pár dní, než zase na týden odjedu. Proto si nikdy nedokážu najít čas, abych si zařídil svůj byt tady v Monaku. Všechny moje trofeje jsou stále v domě mých rodičů v Sao Paulu. Vlastně tam mám skoro všechno. Zrovna jsem si koupil gauč, ale trvá to tak dlouho, než věci dorazí.

Monako je příjemné místo k životu. Mám tu dost přátel, je tu Massa, což je dobrý kamarád, a je tu i Senna. Také Alberto Valerio z GP2. Jak už jsem říkal, nejsme doma často, ale když tu zrovna jsme, občas se nám podaří se sejít. Počasí je tu skvělé, dobře se tu jezdí na kole a jsme kousek od moře. Vlastně docela nedávno jsem se byl projet na kole s Brunem Sennou – ujeli jsme nějakých sto kilometrů. Je to fajn, můžeme se bavit o závodění a čas tak rychleji utíká.

Start v jednom závodě nemá smysl

Být jezdcem F1 je trochu zvláštní – když jsem byl v GP2, nikdy jsem o tom nepřemýšlel, ani když jsem viděl lidi jako Hamiltona nebo Piqueta, kteří do F1 přecházeli. Vím, že F1 je velmi odlišné prostředí, a chci se soustředit na příští závod a na následující rok. Uvidíme, jak to půjde. Sport se každý rok mění a je potřeba zvolit správnou strategii a začít s F1 ve chvíli, kdy je člověk připravený. Nemá smysl odstartovat v jednom nebo dvou závodech a pak odejít. Strávil jsem spoustu času v GP2 a byl jsem záložním jezdcem Renaultu. V průběhu let 2008 a 2009 jsem s F1 najezdil hodně kilometrů, takže jsem si na formuli 1 mohl zvyknout ještě předtím, než jsem v ní začal závodit. A za to musím Renaultu poděkovat.

Asi čekáte, že to řeknu, ale život u Virginu je skvělý. Skvěle vycházím se svým týmovým kolegou Timem Glockem. Máme podobné časy na kolo a je dobré, že se můžeme vzájemně hecovat. Měli jsme problémy s palivovou nádrží a je pro mě těžké o tom cokoliv říct, ale musím pracovat s tím, co mám k dispozici. V Malajsii jsem věděl, že nemám dost paliva na celý závod, takže jsem musel svoji strategii naplánovat tak, abych měl šanci dojet do cíle.

Ale nikdy jsem nebyl frustrovaný. Jsem realista, ne optimista – věděl jsem, že to bude náročná výzva, a věděl jsem, že náš tým ještě musí na spoustě věcí zapracovat. Ale máme potenciál na to, abychom byli dobří, a nejlepší způsob, jak toho dosáhnout, je pracovat společně. Byl jsem takový po celou svoji kariéru. Jsem soutěživý, tvrdě pracující člověk a nevadí mi strávit s týmem dvacet hodin na okruhu. Ve špičkovém týmu by bylo úsilí stejné a tady mohu v mnoha ohledech přispět svým názorem. V mnoha vrcholných týmech už tyto oblasti dosáhly vysokých standardů.

Nikdo vaši dobrou práci nevidí

Závodit v novém týmu má svoje klady i zápory. Dobré je, že jste jako jezdec pod menším tlakem. Nečeká se od vás, že vyhrajete každý závod, protože naše auto na to není dost rychlé, takže vaším úkolem je dojet do cíle závodu na co nejlepší pozici. Máte více času se učit a v začínajícím týmu se naučíte spoustu věcí, ke kterým byste se ve špičkovém týmu nedostali.

Špatné je, že nikdo nevidí, co děláte na trati. Třeba jste právě odjeli životní závod, abyste skončili na šestnáctém místě, ale nikdo se to nikdy nedozví. Ale já se sebou nejsem nikdy na sto procent spokojený. Vždycky si myslím, že to dokážu i lépe. Tento tým má spoustu dobrých, inteligentních lidí a naše auto se neustále zlepšuje. Za dva nebo tři roky budeme mít potenciál vyhrávat. Je to legrační, protože už jsem znal Virgin dříve, když jsem žil v Londýně a vídal Richarda Bransona. To je další důvod, proč náš tým bude úspěšný. Můžete vytvořit sen z ničeho a nemít dostatečné finanční zázemí na to, abyste z něj udělali něco funkčního. Ale Virgin je velká skupina s mnoha společnostmi.

Richard Branson je úžasný člověk. Párkrát jsem s ním mluvil a snaží se teď pochopit všechno okolo F1 – chce se do projektu více zapojit. Ohromilo mě, když přijel na předsezonní testy v Barceloně a poprosil o týmovou košili, protože na sobě měl obyčejnou. Jeho řidič ho měl odvézt do hotelu, ale měl zpoždění, takže se pan Branson svezl se mnou a mým řidičem. A byl úplně v pohodě, příjemný chlapík. Zapůsobilo na mě, že muž v jeho postavení může být tak přímočarý.

Někdy je legrační, co si lidé myslí o jezdcích F1 a jejich životním stylu. S Lewisem jsem závodil už před F1 a s Petrovem jsem byl v roce 2008 týmovým kolegou a porazil jsem ho, ale byl docela rychlý. Všichni závodili proti všem, ale měli jsme spoustu disciplíny. Dnešní generace jezdců je dobře připravená a soustředěná. Žádný luxus ponocování. Všichni jsou oddaní své práci a naprosto fit. Je tolik dobrých jezdců, že není snadné se do F1 dostat.

Nemám ani vlastní auto

Nikdy jsem nepovažoval bydlení v Monaku a tuhle práci za atraktivní. Můj otec mě od začátku podporoval a já jsem začal s motokárami, protože se okolo nich pohyboval. Když mi bylo devět, poprosil jsem, jestli bych se mohl projet. Když jsem si poprvé sedl do pořádné motokáry, byl jsem rychlejší než on a od té chvíle můj otec přestal závodit a dal svoji motokáru mě. Jezdí na některé závody – byl v Barceloně a Monaku.

Lidé si myslí, že jezdci F1 mají spousty věcí, ale já vlastně žádný velký majetek nemám. Dokonce nemám ani svoje auto. Šest let jsem měl Renault, který mi dali, a mám dvě silniční motorky a trofeje. Bydlím v malém bytě s jednou ložnicí, ale mně stačí. Když se ohlédnu zpátky, bylo to těžkých pět nebo šest let. Přijel jsem z Brazílie a žil jsem sám. Nechal jsem za sebou rodinu, přítelkyni, kamarády a svoje studia, abych se stal závodním jezdcem. Ale žiju způsobem, jaký jsem vždycky chtěl.

Mým cílem je stát se šampionem F1, ale nevím, co se stane příští rok. Vždycky se soustředím na další závod a pracuji pro následující sezonu. Je jedno, kde budu a co budu dělat, když to pomůže mojí kariéře. To je můj cíl. Ale nikdy nevíte, F1 se mění tak často a tak rychle, že je těžké předvídat na dva nebo tři roky dopředu. Taková je práce jezdce F1: musíte se soustředit na každý závod a jít do toho na sto procent… a uvidíte, kam vás to nakonec přivede.“