Webberův boj: proti soupeřům i vlastnímu týmu

Marku Webberovi se letos zásluhou štěstí (či odhodlání) daří obojí. Velkou zkouškou pro něho nyní bude, zda dokáže v boji i nadále vytrvat. A pokud uvážíme, proti komu Australan stojí, není pochyb, že před sebou má jednu z nejtvrdších zkoušek celé dosavadní kariéry.

S týmovým kolegou nejsou považováni právě za nejlepší přátele. Jejich vztah ale až dosud nevyvřel do podoby oněch dnes již legendárních nepřátelství, jaká ve formuli 1 panovala mezi Alonsem a Hamiltonem či Prostem a Sennou. Alespoň prozatím.

Je jasné, že vzhledem k tomu, jak jsme oba ctižádostiví, spolu asi Vánoce trávit nebudeme,“ tvrdí australský pilot. „Kdyby se ale Seb topil v oceánu, plaval bych ho zachránit. Mezi námi neexistuje žádná nenávist. Jde jen o intenzivní rivalitu, která je tak profesionální, jak jen může být.“ Pak se odmlčí a usměje se. „Prostě si jen navzájem nic neusnadňujeme…“

Boj s Vettelem – na trati – je jen jedním z těch, které musí Australan letos zvládnout, pokud má dosáhnout na nejvyšší metu v tomto sportu. Kromě toho si musí poradit s těmi, kdož jej veřejně pomlouvají, s hrozbou představovanou Jensonem, Lewisem či Alonsem a nakonec i s frakcemi uvnitř organizace Red Bull, které upřednostňují jednu polovinu garáže týmu na úkor té druhé. Pokud se ale Marka zeptáte, koho považuje za největší překážku na cestě k dosažení mistrovského titulu, odmítne vyřknout konkrétní jméno. „Je skvělé, když porazíte kohokoli, ale uspokojení přinese, když porazíte někoho, kdo má k dispozici stejné vybavení.“ Koho má tedy namysli, je jasné – a právě tohle již letos suverénně (a více než jednou) skutečně dokázal.

Ve dvou po sobě následujících závodech – v Barceloně a Monaku – dosáhl mistrovských vítězství. Jenže pak, když už měl v Turecku zaděláno na třetí triumf v řadě, se ve fungování týmu cosi zadrhlo. Pravdivost až dosud nahlas nevyřčeného názoru, podle něhož je Vettel tím, kdo byl vyvolen hrát roli jedničky v marketingové kampani Red Bullu, začala být patrná záhy po vzájemné kolizi obou jezdců, k níž došlo, když jeli v GP Turecka na čele celého závodního pole. Následovaly krizové schůzky, neboť něčemu podobnému je nutné se napříště vyhnout, protože jezdci, kteří se navzájem vyřazují ze závodů, šampionát nevyhrávají. To, k čemu došlo v Turecku, však byla jen jednou z překážek, s níž si musí Webber umět poradit. A právě překážky jsou pro tohoto pilota něčím, s čím se potýká celý život.

Pokud jde o to, k čemu došlo v Turecku, byl jsem po pravdě řečeno naprosto klidný,“ tvrdí. „Lidé, kteří nebyli dobře informovaní, vyrukovali bleskurychle se spoustou tvrzení, ale já jsem v životě prožil horší věci. Za posledních osmnáct měsíců se toho tým spoustu naučil. Vzpomínám si, jak mi lidé tvrdili, že společnost vyrábějící energetické nápoje nedokáže nikdy konkurovat stájím jako Ferrari a McLaren. A podívejte se teď – v Poháru konstruktérů se pohybujeme na prvním či druhém místě a jsme vážní uchazeči o mistrovský titul. Některé věci související s víkendem v Turecku se měly zvládnout lépe, ale poučili jsme se. Pokud by se příště schylovalo k něčemu podobnému, poradili bychom si s tím jinak.“

Jednou z pozitivních věcí, k níž došlo po nehodě na okruhu v Istanbulu, je zajištění Webberovy budoucnosti – přinejmenším z krátkodobého hlediska. Jeho smlouva s Red Bullem byla prodloužena o rok – na příští sezonu. Ale ještě předtím, než měl zajištěno místo ve stáji na rok 2011, působil Webber – viděno pohledem zvenčí – vzhledem ke svým výkonům jako silnější pilot, než jakým byl loni. Letos dokázal být často více než rovnocenným soupeřem svému týmovému kolegovi. Což naznačuje, že se letos buď dal dohromady, anebo loni nikdy úplně neprozradil, nakolik se na jeho výkonnosti projevovaly následky cyklistické nehody.

V počáteční fázi loňské sezony to docela jistě nebylo stoprocentní. A myslím, že jak rok běžel, byla to pro mne – mentálně – dlouhá sezona. Mezi závody jsem absolvoval operaci a muselo se zajistit, aby nedošlo k infekci. Štvalo mě, že žádný z jezdců, s nimiž jsem musel soupeřit, neměl zapotřebí se o nic takového starat. A jak rok ubíhal, mentálně mě vysilovalo bojovat na dvou frontách – snažit se být vpředu ve formuli 1 a ještě si dělat starosti kvůli zdravotnímu stavu.“

Je to ale právě nezdolné odhodlání, které žene Marka Webbera dál. Jeho touha a odhodlání uspět ve chvílích, kdy všechno neběží hladce. Skoro to vypadá, jako kdyby právě v nepříznivých okamžicích rozkvétal. Vzpomeňme si, že je jezdcem, který byl označován za největšího smolaře ve formuli 1. V prvních sedmi letech kariéry ve formuli 1 stanul jen dvakrát na stupních vítězů. Ve stáji Red Bull ale dnes pravidelně vítězí a v letošním roce znovu bojuje o mistrovský titul.

Tohoto muže hned tak něco neodrovná, a pokud si některý z jeho soupeřů myslí, že stačí jeden úder, aby ho porazil, mýlí se. „Našlo by se dost důkazů, že jsem schopen docela dobře reagovat, pokud se ocitnu v úzkých,“ přisvědčuje Webber. „Raději jsem tím, kdo pronásleduje druhého, než abych byl pronásledovaným. Nevím, jestli je to něco, co je uvnitř ve mně. Mimo svou profesi jsem se přesvědčil, že dokáži podávat výkony v novém prostředí. A v mé profesi je to totéž. Máte před sebou určitý čas na jedno kolo a víte, že musíte zvednout laťku o něco výš a ten čas překonat. Víkend co víkend procházím takovými zkouškami a někdy scházejí jen milimetry od toho, aby se všechno obrátilo vzhůru nohama.“

Doslova k tomu ale došlo koncem června na GP Evropy. Až do závodu ve Valencii držel Webber rekord ve spolehlivosti mezi jezdci na čele tabulky, když ve všech dosavadních závodech dokázal dojet na bodech. Při pokusu předjet pomalejší vůz Kovalainena se ale Webber dostal do děsivého salta mortale, kdy se jeho monopost ve vzduchu obrátil, přelétl Lotus a skončil v bariéře. Poté, co se před deseti lety převrátil ve sportovním Mercedesu na okruhu Le Mans, Webber nečekal, že by mohl něco podobného prožít za volantem monopostu.

K úžasu všech ale vystoupil z vozu nezraněn a podle všeho ani psychicky nepoznamenán havárií. Ještě než jsme spolu po nehodě mluvili, stihl si Webber telefonicky popovídat (coby šéf asociace jezdců GPDA) s delegátem pro bezpečnost Charliem Whitingem o tom, co by se mělo z jeho nehody vyvodit k vylepšení bezpečnostních opatření. Kromě toho prozradil, že obdržel textovou zprávu od závodníka Daria Franchittiho působícího v USA, který se ho ptal, zda se snažil překonat výšku, v níž se Franchitti převrátil o několik let dříve v jednom závodě série IndyCar.

Fakt, že Webber působí po tak těžké nehodě naprosto klidně a v pohodě, vypovídá mnohé o jeho povaze. O člověku ale hodně prozrazuje i to, pod jakou přezdívkou vystupuje například na internetovém Twitteru. Zde je Webber známý jako „AussieGrit“ (cosi jako „Australan, který má kuráž“). V uvedené přezdívce se spojují dva dominantní rysy jeho povahy – odhodlání, s jakým vzdoruje nepřízním osudu, a jeho patriotismus. „O počítače se moc nezajímám, ale použil jsem jméno AussieGrit, protože jsem v průběhu času prodělal pár karambolů a protože moje kariéra neměla úplně normální průběh. Do formule 1 jsem přišel docela pozdě a nebylo snadné sehnat peníze. Takže jsem potřeboval trochu kuráže, abych se dostal tam, kde jsem.

Jsem také patriot. Jsem rád, že reprezentuji Austrálii a mohu být inspirací pro další australské sportovce a sportovkyně v tom, jak se člověk musí postavit k vlastní kariéře. Je to něco ohromného, když člověk pochází z Austrálie. Mick Doohan (bývalý šampion MotoGP) mi jednou pověděl, že když je člověk odtud, musí do toho dát to nejlepším, co v sobě má. Evropané to mají kousek domů a vždycky si můžou zaletět za mámou a přitulit se k plyšovému medvídkovi. Pro nás je to trochu daleko, abychom létali domů, když dostaneme na frak. Takže se člověk musí ze všech sil snažit, aby všechno fungovalo. Je to zkouška.“

Touha poměřovat se týden co týden se špičkovými jezdci pohání Webbera, aby odstranil z cesty vše, co mu překáží v naplnění cíle dokázat, že je nejlepším pilotem formule 1. Člověk na něm vidí vášeň a nadšení, pokud vítězí, stejně jako rozmrzelost a vztek, jestliže prohraje. Špatná nálada po kvalifikaci ve Valencii se nedala přehlédnout – když jej Vettel překonal o pouhé 0,075 sekundy. I to naznačuje, jak moc Webberovi na všem záleží.

Se stoupajícím věkem rozhodně neztrácím na soutěživosti,“ usmívá se. „Jsem stále hladový. Což je důvod, proč do toho půjdu i příští rok. Jakmile člověk ztratí touhu soutěžit s druhými a je mu ve skutečnosti jedno, jestli je někdo jiný rychlejší, je třeba říct, že nastal čas vrátit se domů. Pokud vám ale záleží na tom, abyste byli konkurenceschopní, a pokud se bijete férově a trochu to i bolí, pak je to dobré znamení. Myslím, že hodně záleží i na tom, jak se člověk dokáže otřepat. Hodně pilotů na startovním roštu zažilo v kariéře horší chvilky a dali se zase dohromady. Je nesmysl očekávat, že prožijete naprosto pohodovou sezonu nebo kariéru. Něco takového prostě patří k věci.“

Jsou to překážky – duševní i fyzické zkoušky spojené se závody formule 1 – které představují pro Marka Webbera součást každodenní práce: překonávat problémy na trati, otřepat se ze zranění či nehody ve vysoké rychlosti, umět pracovat jako člen týmu a poradit si se spletitým politikařením nebo s týmovým kolegou rychlým jako blesk. Není to kariéra, jakou by zvládl strašpytel. Dokáže si ale Webber vychutnat i druhou polovinu sezony, kdy nabere boj o mistrovský titul na intenzitě? Vsaďte se, že ano. A že se bude rvát.