Skutečné důvody Jensona Buttona

Když z F1 odstoupila Honda a Brawn si musel pořádně utáhnout opasek, Jensonovi nezbylo než se smířit s podstatným snížením platu. Ale vzhledem k tomu, že vyhrál titul a na obzoru byl Mercedes, Buttonův tábor žádal odměnu hodnou mistra světa. Když se nedočkal kladné odezvy, Jenson navštívil McLaren a to, s čím se setkal, mu vyrazilo dech. A patrně mu ani nevadí, že (jak tvrdí zdroje Mercedesu) závodí za méně peněz, než kdyby byl v Brawnu zůstal, a za zlomek Hamiltonova platu.

Jenson nikdy dřív nepůsobil tak uvolněně jako dvě stě dní po tom, co dostal nové místo. S vozem McLaren si rozumí lépe, než by si byl kdo představil. Vyhrál dva závody a ukázal, že ti, kdo předvídali, že mu to Lewis Hamilton jaksepatří natře, se pěkně zmýlili. Po Británii byl v mistrovství světa druhý, pouhých dvanáct bodů za stájovým kolegou, a stále živil naději, že mistrovský titul obhájí…

Popište nám okamžik, kdy jste poprvé přišel do technického střediska McLarenu…

Ze všeho nejdřív mě ohromila už sama budova. Ale ta tam nestojí proto, aby udělala dojem na mě. Ta má udělat dojem na sponzory a partnery. Sotva jsem vešel, otevřela se přede mnou historie – stála přede mnou plejáda aut, která vyhrála řadu ročníků mistrovství světa. Ale zajímal mě taky vnitřek továrny. Provedli mě po ní a ukázali mi všechna možná pracoviště a aerodynamický tunel. Úžasné.

Neříkal jste si „Hergot, za tuhle stáj bych chtěl závodit. Je mi jedno, jakou budu mít smlouvu, ale chci za ni závodit“?

Po odchodu jsem měl o týmu velmi kladné mínění, ale neřekl jsem si hned: „Jo, tady chci působit.“ Vrátil jsem se domů a přemýšlel o tom. Takové rozhodování není snadné. Není to lehké být sedm let v jednom týmu a přecházet jinam. Vlastně jsem nikdy neuvažoval o tom, že bych během kariéry přestoupil z jedné stáje do druhé. Takže když jsem si uvědomil, že možná vyměním zaměstnavatele, bylo to svým způsobem velké překvapení. To, co je zaběhané a nač jste zvyklí, je rázem pryč. Jste uvrženi do jámy lvové, jak řekl Eddie Jordan. Ale bylo to vzrušující. Byl jsem opojený, měl jsem nový stimul, a proto jsem to udělal. Ale nerozhodl jsem se hned v továrně. Až později.

Když o vás někteří lidé říkali, že jste titul získal jenom díky autu, neponouklo vás to, abyste dostal chuť závodit s Lewisem?

Ani ne, protože to autem rozhodně nebylo. Když si rozeberete druhou polovinu sezony, docela jsme se trápili.

To víte vy, víme to my, ale spousta lidí to tak nevnímala…

Jo. Jenomže ve špatném autě titul nikdy nikdo nezíská. A stejně tak nikdo nevyhraje šampionát jenom díky dobrému autu. Kromě toho taky musíte dělat správně svou práci. To nebyl důvod k přestupu. Stáj jsem změnil proto, že jsem toužil po nové motivaci a chtěl být v týmu, který bude vždycky bojovat na předních pozicích. Chtěl jsem mít zase příležitost bojovat o titul.

Když jste jako mistr světa nastoupil do nového zaměstnání, nebyl jste ze začátku nervózní?

Určitě. Je psychicky náročné, když přijdete a setkáváte se s mechaniky, stojíte tam a nikdo se vás na nic nevyptává. Prostě se od vás očekává, že budete povídat sám. To je dost snadné, pokud s kluky pracujete dlouhou dobu. Ale když jsou pro vás všichni noví a moc vás neznají, nevíte, jak budou reagovat na to, co jim máte sdělit.

Existuje dokumentární pořad o Alonsově prvním dni v McLarenu. Úžasná atmosféra. Prakticky všichni zaměstnanci továrny si s ním podávali ruku, jako by to byl druhý příchod Ježíše Krista. Ani se nechce věřit, že už půl roku nato to s ním šlo od deseti k pěti. Dostalo se vám stejně vřelého přijetí?

Ano. Nikdy nevíte, co máte čekat, a pořád si myslíte, že je to v McLarenu sešněrované, a říkáte si: „Mají tihle lidé srdce? Mají duši?“ Můžu vám říct, že ano. Když se díváte na značku a továrnu, je to moc fádní, ale všechno dělají jednotliví lidé. Je to výborný kolektiv. Tolik prahne po úspěchu, až to nahání hrůzu. Když jsem mezi ně přišel, všichni se ke mně chovali přátelsky. Mechanici jsou strašně kamarádští. Než jsem každému z nich stačil podat ruku, už ji natahovali sami. Byla to báječná atmosféra. Všichni mě ujišťovali, jak jsou rádi, že jsem s nimi na jedné lodi. Hned jsem se mezi nimi cítil jako doma, a to jsem potřeboval.

Byl jste ve stáji teprve krátce, a už jste v Melbourne vyhrál. Jaký jste z toho měl pocit?

To vítězství bylo moc důležité. A taky to, že jsem týmu nejen ukázal, jak jsem rychlý v závodě, ale že si věřím natolik, abych se sám rozhodoval. Tahle sebedůvěra pramení ze zkušeností a z toho, že si věříte. Hodně jsem jí získal dobytím titulu za minulou sezonu. Málokterý tým v takových situacích naslouchá závodníkovi, ale tenhle ano. Měl jsem z toho dobrý pocit. Byl to nádherný závod, skvělé vítězství a já se stal pevnou součástí týmu.

Jaké hlavní rozdíly jste shledal mezi McLarenem a Brawnem?

Nemám v úmyslu obě stáje porovnávat. Z mého pohledu byl Brawn vynikající a bezvadně se mi v něm pracovalo. Pořád tam mám hodně přátel a do budoucna mu přeju všechno nejlepší. K rozhodnutí odejít mě vedla čistě nová motivace a měl jsem dojem, že z celého startovního pole mi největší šanci bojovat o vítězství a další tituly může dát právě McLaren. Ale tím nechci Brawn nijak snižovat; je to výborný kolektiv a spoustu jsme toho spolu prožili.

Jak vás přijali, když jste se po Austrálii vrátil do Wokingu?

Velkolepě. Párkrát jsme byli s Lewisem a celým týmem společně v jídelně továrny a zdravě vtipkovali. Prima atmosféra.

V letošní sezoně se vám podařilo zvítězit dřív než Lewisovi. Překvapilo vás to?

Je to zvláštní, protože jsem předtím vůbec neuvažoval o tom, kdo z nás vyhraje jako první. Ale samozřejmě jsem byl rád. Musím uznat, že Lewis byl fantastický a moc mi pomáhal. Celý rok je hodně rychlý a podle mě jeden druhého tlačíme dopředu. On odvedl vynikající práci v Turecku a Kanadě. Je velmi dobrý v kvalifikaci. V ní bývá lepší než já. Já jsem spokojený, že bývám rychlý v závodech. Letos jsme už třikrát dojeli na prvních dvou místech. To snad dokazuje, že svých strojů využíváme nejlíp, jak se dá.

Takže v kvalifikaci ještě můžete zrychlit?

To určitě.

Co je to s tou kvalifikací?

No, Montreal byl pro mě trochu ošidný kvůli teplotě brzd. S ní a teplotou pneumatik jsem se tam potýkal. Další věc je, že Lewis je v Montrealu fenomenální. Na tenhle okruh je tak trochu specialista, vždycky se tam kvalifikoval první. Byl rychlejší než já, tečka. Ale v jiných závodech jsme byli vyrovnaní. Tuhle desetina, tamhle desetina. Pořád mám co zlepšovat. Ale nemám z toho strach. Je to výzva.

Který okamžik za těch vašich prvních dvě stě dnů v McLarenu se vyjímá jako nejlepší?

To první vítězství. Když jsem přejel cílovou čáru. Další výtečný závod jsem zajel v Číně. Lewis se mě v závěru snažil dohnat, vyvíjel na mě velký tlak. Umístění na prvních dvou místech nám působilo požitek. Senzační to bylo i v Kanadě. Hodně tam záleželo na taktice, museli jsme dávat pozor na pneumatiky. Předjet Alonsa v hustém provozu pro mě byla radost stejně jako stíhání Lewise v poslední fázi závodu. Když jsem naháněl Alonsa, dost jsem si gumy sjel. Ale celkově jsem letos s autem, týmem a se svými výkony spokojený. Od prvních devíti závodů jsem si nemohl přát víc.

Takže s uplatňováním tvrdé disciplíny, jak jste se v McLarenu obával, jste se nesetkal?

Vůbec ne. Určité věci tu sice jsou, ale bez nich to nejde. Jinak byste nemohl dosahovat co nejlepších výsledků.

Například?

Třeba když se udělá chyba.

To jako když zjišťujete, kde se stala?

Přesně tak. Když se udělá chyba, jsou na sebe tvrdí. A situaci velmi rychle vyřeší. Ale nikdo neosočuje druhé. Prostě se konstatuje: „Tohle se nemělo stát. Jak předejít tomu, aby se to opakovalo?“ To je ohromné. Nic se neprotahuje a to je důležité.

Máte v McLarenu víc práce, co se týká reklamy?

Daleko víc. Loni jsem se věnoval propagačním povinnostem snad šest dnů, to bylo všechno. Letos jich je skoro šest týdně. Máme tu mnohem víc úkolů. Ze začátku mi dalo práci, než jsem tomu porozuměl, ale teď už úplně chápu, proč je propagačních záležitostí tolik. Máme velké partnery a nejsme automobilka. Jsme velká a silná stáj, která má potřebné zdroje, protože máme velké sponzory. Tak to je. Díky tomu se naše stáj pořád drží ve formuli 1. Tak to fungovalo celá desetiletí. Časově je to pro závodníky sice náročnější, ale víme o tom, a dokud je to vyvážené, není to na překážku. Tým zná hranici, kdy už by to bylo neúnosné. Rozhodující je, abychom nebyli unavení. Během mistrovství světa v kopané jsme měli trochu smůlu. Zrovna když v televizi dávali Anglii se Slovinskem, jsem měl den s Johnniem Walkerem a čekala mě cesta do Valencie. Na druhé straně mi dali k dispozici soukromé proudové letadlo. Z toho vidíte, že máme i zaměstnanecké výhody. Se spoustou našich sponzorů není nuda a akce s nimi jsou zajímavé, takže když se jim věnujeme, nevadí nám to.

Kdyby vám po příchodu do McLarenu někdo řekl, že po deseti závodech budete v  šampionátu jen dvanáct bodů za vedoucím Lewisem, byl byste to bral?

Po deseti závodech ano. Protože v téhle fázi je důležité být ve hře o přední příčky. Dvanáct bodů, to je podle loňského bodování přibližně pět. Odteď to nebude o nic snadnější, to si uvědomuju. Přesto se na zbytek sezony těším. Bude to těžká zkouška, ale až do jejího konce budu bojovat, jak to jen půjde… a doufám, že se s Lewisem utkám o titul.

Jak se zdá, je to úplně jiný boj, než v jaký se zvrhl duel mezi Hamiltonem a Alonsem. Vypadá to, že Jenson s Lewisem spolu vážně vycházejí dobře. Navzájem se respektují. Není to umělé, ale opravdové.

Na prchavý okamžik byste si mohli myslet, že Turecko 2010 třeba vyvolá podobný incident, jaký v Monaku 2007 vrazil klín mezi Lewise a Fernanda. Tenkrát spolu Alonsova a Hamiltonova klika nemluvily. Ale Jensonův otec John Button kdysi připravoval motory do Lewisových motokár.

Před odjezdem z Istanbulu Button starší Lewise objal a poblahopřál mu k vítězství. Hamilton byl na moment zaskočený. Vrhl na něj pohled, jako by se ptal: „To myslíš vážně?“ Vzápětí mu došlo, že to je upřímné, a úsměv opětoval. Jenson a Lewis vědí, jak je ten druhý dobrý, a alespoň prozatím jejich bojového ducha provází dobrosrdečnost. A zřejmě byste se nevsadili, že to nevydrží. Neboť hlavním cílem Jensona Buttona je, aby se mu v příštích dvou stech dnech v McLarenu dařilo tak jako doposud.