Švédská zbraň hromadného spalování hluboko v nepřátelském území. Může TG uplatnit taktiku kdo uteče, ten vyhraje?
TopGear
Koenigsegg Agera
Koenigsegg
rychlá jízda
rychlá auta
hyperauto
Ta zpráva dorazila za svítání: Agera přistála. Koenigseggova 910koňová raketa s maximálkou 400 km/h je na čínské půdě… Jenže my nemáme tušení, kde. Vážně. Posílat ultravzácné hyperauto do jednoho z nejbyrokratičtějších a nejtajnůstkářštějších států není jako zavolat messengera a dohodnout si vzájemně výhodný čas doručení. Zbytek našich Aut roku byl bezpečně shromážděn v dočasném sídle TG v Pekingu, jenže Agera vstoupila do země pod dohledem radaru. Jediné, co máme, je označení silnice, někde na zchátralém okraji města. Zadáváme ho do Google Maps. „Vypadá to jako… vojenská základna,“ říká šéf Turner.
Je to vojenská základna. Velká. Po čtyřiceti kilometrech parkujeme u bezpečnostního kontrolního stanoviště ostnatým drátem obehnaného letiště a Huan – šéfredaktor čínské mutace TopGearu a náš neoficiální vyjednavač – vede vzrušenou mandarínskou konverzaci s dvojicí ozbrojených strážců. Boss Turner, fotograf Joe a já tiše čekáme v autě a vypadáme tak neškodně a diplomaticky, jak je jen možné vypadat, když se pokoušíte získat nelegální propustku do velké vojenské základny. Strážci nás mávnutím vpouštějí dovnitř. Bože, kam jsme se to dostali? Za ostnatými dráty jedeme po půldruhého kilometru dlouhé ranveji, lemované desítkami a desítkami stíhaček ze sovětské éry – většinou MiGy 15, připomínkou čínské účasti v korejské válce na straně padouchů – a těžkými děly. A tady je Agera, squattuje na konci ranveje mezi stíhačkami a děly, připravená rozpoutat první čínsko-švédskou válku. Raketa země-země. Agera. Ta Agera. Jediná na světě. V Číně.
Z baráku vedle ranveje se vynořuje ochránce Agery, obří Viking jménem Bard. Netušíme, jak tady byl dlouho. Jsme si jistí, že ani on neví, jak tady byl dlouho. Přichází a vesele se usmívá. „Hm, hoši,“ šklebí se a prohledává kapsy. „Zapomněl jsem klíče.“ Čestně. Agera, ta Agera, urazila 6500 km ze Švédska do Číny bez jediného škrábance. A člověk, pověřený dohledem nad její bezpečnou cestou, zapomene klíče. Jestli nějaký moment charakterizuje přístup TopGearu k životu, tak právě nastal. Bard peláší pryč, jak je jen dvoumetrový Viking schopný pelášit, aby našel náhradní klíč nebo snad vyrobil nový z hliníku z dob studené války, zatímco my máme čas prohlédnout si nejnovější švédskou zbraň hromadného ničení. Vypadá smrtonosně – všeprostupující funkčnost, obrovský difuzor a pouštění hrůzy. Přikrčená vedle letky migů, s nimiž má společnou jednoúčelnost: malý kokpit spojený s velkým motorem a na všechno ostatní kašle.
Ale jaký motor! Nízko v šasi Agery, jen kousek za zády řidiče trůní twin-turbo V8 vlastní konstrukce Koenigseggu, posílající na široké zadní pneumatiky devastujících 910 koní. Výkon Veyronu, polovina poháněných kol. Koenigsegg právě dospěl k přesvědčení, že tato poslední předprodukční verze zdolá stovku pod tři sekundy a dosáhne rychlosti přes 400 km/h. Možná dost přes 400 km/h, aby sebrala produkční rychlostní rekord Veyronu Super Sport. Úplně stručně řečeno, tohle je jedno z nejvíce ohromujících silničních aut, jaká kdy byla vyrobena. Koenigsegg CCX – vůz, který málem zavraždil Stiga, než dostal TopGearem patentované křídlo – měl 805 koní. Tohle auto jich má o 105 víc.
Záblesk světla a okna Agery sjedou o kousek dolů. Nůžkové dveře v tandemu elegantně stoupají vzhůru. Zdá se, že Bard našel klíče. Nebo se dostal k nějakému nástroji ultimativní síly ze zdejší vojenské základny. V každém případě jsme uvnitř. Přes karbonové prahy do šedomodrého interiéru. Koenigseggem navržené displeje zobrazují delikátní data. Mačkám startovací tlačítko a Agera s kvílením naskočí, vlny zvuku V8 se jako šrapnel odrážejí od okolní vojenské techniky. Je to zvuk závodního auta, čistě mechanický klapot a bručení, v ostrém kontrastu s přepychovým, futuristickým prostředím kabiny. Tahám za levé pádlo, aby sekvenční převodovka zařadila jedničku, šlapu na plyn a Agera se rozjíždí s civilizovaností hot hatche. Šlapu tvrdě na plyn a na půl sekundy mi hlavou bleskne jedna naivní myšlenka. „910 koní? Tohle nevypadá jako 910 koní. Co to sakra má…“ Potom V8 dosáhne 3000 otáček, dvě turba se roztočí a Agera vyrazí jako stíhačka s plnou forsáží. Je to barbarská, fyzicky šokující akcelerace, která mě oněmí, a čísla na digitálním displeji rostou rychleji než japonský státní dluh. Odřazují na dvojku a zrychlení je pořád hrůzostrašné. Trojka, a stíhačky lemující ranvej splývají v šedou šmouhu. Pokud nyní pneumatiky podlehnou situaci, pár desítek MiGů 15 bude sešrotováno tím nejdůkladnějším možným způsobem.
Šlapu na brzdu a nějaká nadpřirozená bytost chytá Ageru na ohromný řetěz. Nedávno jsem řídil Zondu Tricolore, nejnovější a nejlepší auto ze současné generace Pagani. Koeingsegg považuje obdobně mladou italskou firmu za nejbližšího konkurenta, ale Zonda a Agera jsou rozdílné jako Will Smith a, řekněme, Mickey Rourke s bolavým zubem a těžkou kocovinou. Zatímco Zonda podává svých 670 koní hladce, rovnoměrně a otáčky atmosférického AMG V12 letí vzhůru bez překvapení, Agera detonuje jako 1,5tunová bomba. Poté, co šestkrát za sebou vychrlí svůj výkon na ranvej, nejsem fyzicky schopný dále šlapat pravou nohou na plyn a dosahovat plného výkonu.
Ale jakmile se začínám aklimatizovat vzhledem k síle tohoto prožitku, jasně se ukazuje, že je Agera víc než pouhá raketa. Řízení, v nízké rychlosti překvapivě lehké, ve vyšším tempu rychlé a intuitivní, naplňuje Ageru překvapivou mrštností na dva metry široké hyperauto. Naladění odpružení nemůžeme zdaleka označit za komfortní, ale téměř závodní podvozek pohlcuje ošklivé spáry betonové ranveje s ohromující lehkostí. Ne, Agera se nemůže rovnat Zondě – vlastně ani Veyronu – ve snadné využitelnosti svého výkonu. Ani se o to nesnaží, dojem z Koenigseggu je mnohem intenzivnější. Je však také mnohem sofistikovanější, než zpočátku naznačuje jeho jaderný pohon. Naše skromné testovací jízdy přitahují pozornost armády.
Když otáčím Ageru na konci ranveje, všímám si skupiny uniformovaných Číňanů, kteří k nám pochodují a blokují další pohyb. Tohle nejspíš neskončí dobře. Zažili jste někdy ten svíravý pocit na sedadle řidiče, když k vám přichází policista? Vynásobte si to půlmilionkrát a dostanete pocit, když k vašemu hyperautu kráčí skupina čínských vojáků. Na jejich letecké základně. Na sekundu přemýšlím, zda bude nejlepší a) zařadit zpátečku a pokusit se je přejet pozpátku; nebo b) najet na ně přímo… Když zjišťuji, že mají spoustu zbraní, volím možnost c) zůstat sedět a usmívat se jako prosťáček.
Velitel přichází ke dveřím řidiče a naznačuje mi, abych vystoupil. Otvírám dveře a pokouším se vylézt důstojným, diplomatickým způsobem. Prahy Agery jsou však dobrých 30 centimetrů široké a důstojné, diplomatické vystoupení znemožňují. Chvíli se svíjím jako dusící se ryba a nakonec se neohrabaně skládám u jeho nohou. Důstojník mě překračuje a usedá na místo řidiče. Když prošlapává plyn, lituji, že jsem nevytáhl klíč. Velice pravděpodobně se jeví, že jediná Agera na světě brzy zmizí v čínském vojenském arzenálu a už ji nikdy nespatříme. Vzhledem k laxnímu přístupu Číňanů vůči zákonům chránícím duševní vlastnictví nepochybně příští rok dorazí do showroomů povědomý, ale mizerně vyrobený „Konsigeggs Agura“.
Teď vojenský důstojník mačká tlačítka a se zájmem otáčí luxusními ovladači Agery. Ohlížím se na fotografa Joea, který krčí rameny. Modlím se, aby ten voják nevěděl, jak se ovládá převodovka s pádly. Mají letadla převodovky s pádly? Jsem si zcela jistý, že letadla převodovky s pádly nemají. Po dalších pár minutách marného mačkání, otáčení a pokusů zařadit jakýkoli převod si odkašlává a vystupuje z auta elegantněji, než se to podařilo mně. Svolává své podřízené, kteří ho následují a rychlým krokem odcházejí po ranveji. Když máte k dispozici několik set stíhaček, je Agera možná trochu nudná. Přesto jde o jasný důkaz, že jsme přetáhli dobu naší návštěvy – pokud jsme samozřejmě vůbec byli pozváni. Zřejmě nebyli. Jednička, a tentokrát jde má pravá noha až na podlahu. Agera na sekundu zaváhá a rozjíždí se s řevem tisíce rozzuřených smrtek.
Rychle projíždíme kolem kontrolního stanoviště na prašnou cestu, lemovanou tisíci kukuřičných klasů, schnoucích na slunci. Na rušné silnice Pekingu, kde se rikšové vyhýbají s kličkujícími cyklisty a kde frázi „disciplinovaná jízda v pruzích“ zatím nestihli přeložit. Peking, v milionářském hyperautu za 30 milionů. Vítejte na startu neuvěřitelné výpravy.
