Co všechno je potřeba k vyrobení supersportu za šestatřicet milionů, jako je kupříkladu Aston Martin One-77? Richard Bremner se podíval do každého zákoutí výrobní haly.
Autocar
Aston Martin
Aston
rychlá jízda
rychlá auta
Aston Martin One-77
Ingoty. Hliníkové ingoty, celé tucty. Krásně opracované hliníkové bloky (některé velké, některé malé a mnoho naprosto klíčových pro konstrukci) koření tohle auto a jejich vše prostupující přítomnost představuje jeden značně zásadní důvod, proč One-77 stojí 36 milionů. Bez daně. Stejně tak fakt, že velká část zbytku vozu představuje ručně vyráběný karbonový kompozit a až fetišistické standardy zpracování dokonce i částí, které asi nikdy neuvidíte a jejichž odhalení by zabralo hodiny (vysoce uspokojivého) zuřivého hledání.
Pokud jste jedním ze šťastných zákazníků, kteří si toto auto kupují, a zároveň milujete stroječky (což nutně musíte), mělo by pro vás být povinností zastavit se tady a podívat se, jak se vaše auto staví. Pouze tehdy totiž začnete chápat obsesi dokonalosti stojící za tímto výtvorem Astonu a pochopíte, jak může konstrukce jednoho jediného auta vyhnat účet tak vysoko. Jak říká Chris Porritt, šéfinženýr projektu, tohle auto je „zločinem z vášně“. Jeho náruživost pro popisování každého jednoho kousku jeho návrhu, materiálu, výroby a dokončování by stěží mohla být silnější. Například každý pruh ve slavné masce Astonu je frézován samostatně, vysvětluje, když ukazuje na jemné křivky směřující vzduch k chladiči. Výřezy dveří, komplikované hlubokými kanály sání, musejí a jsou vyrobeny s maximální přesností, to kvůli žábrám vedoucím od blatníku přes dveře a zamezení kontaktu mezi díly. Výfuky jsou vedeny uvnitř speciálně ventilovaných prahů, čímž inženýři přebrali kontrolu nad jinak nezbednými turbulencemi a docílili zcela plochého podvozku generujícího přítlak. A kotvící body plynových vzpěr kapoty jsou vyfrézované z jednoho kusu hliníku. Kvalita? Ani s mikroskopem by se vám nepodařilo odhalit žádné vady. Je tak extrémní, až to jednomu přijde na hranici smysluplnosti.
Proto se možná ptáte: Proč? A to byl mimochodem původní název toho projektu: Proč? Odpověď, jak vysvětluje Ian Minards, šéf projektového vývoje Astonu, je naprosto jednoduchá: „Protože můžeme.“ Projekt začal před třemi lety mailem šéfa Astonu Ulricha Beze – Minards ukazuje vytištěný dopis z roku 2007 – se stručným požadavkem na „supersport s výkonem přes 700 koní, který bude kombinovat hi-tech s mistrovstvím ruční práce a ukáže unikátní schopnosti a vášeň designérů i inženýrů“.
Tento dopis dostal jak Minards, tak šéfdesignér Marek Reichmann, deset dní po nich dostal svůj i vrchní inženýr Porritt. To se stalo před třemi lety a dnes se díváme na první vyrobený kus po jeho návratu z první testovací jízdy na veřejných silnicích, s horkým vzduchem tetelícím se nad nerezovými výdechy v kapotě a kola potřísněná podzimním blátem. Reichmann popisuje One-77 jako „krásnou formu i proporce, které na první pohled vypovídají o ruční výrobě, dynamice a technologiích pod karoserií. Je elegantní, graciézní a přitom s prvky brutality“. Jak ale dosáhnout vzhledu svědčícího o ruční výrobě? Jednou z cest je navržení panelů tak, jak by je nikdy nebyly schopny vyrobit žádné konvenční stroje. Proto zadní část One-77 obemyká auto bez jediné spáry. „Tohle by žádný lis udělat nemohl,“ říká Reichmann. Místo toho byly k sobě svařeny plechy z lehké slitiny a ručně vytvarovány na formách do podoby jednolité zádi. Dramatické vstupy vzduchu kolem hlavní masky, reverzní plochy na střeše a organicky rostoucí vnější zpětná zrcátka, to vše jsou další znaky z téže kategorie, vysvětluje Reichmann.
Takže to, co Aston stvořil, je supersport za dobrých 36 milionů (plus ty odpudivé daně), poháněný nejsilnějším atmosféricky plněným motorem na světě, jehož 750 koní jej rozjede až na 354 km/h. Tím to ale celé ani zdaleka nekončí. Ostatně ani lakonické prohlášení „protože můžeme“ to nedokáže vystihnout. Tohle auto zároveň zkouší technologie a témata, která by mohla formovat „běžné“ astony budoucnosti, říká Minards. Takže bychom se mohli dočkat karbonu coby strukturálního elementu, umného využití hliníkových slitin, extravagantnějších interiérů, sofistikovanějších motorů a – což uživatelé neohrabaných systémů Astonu jistě rádi uslyší – nového info-tainmentového systému.
Ale nebojte se přehnaného dopadu One-77. Aston nemá v úmyslu přestat vyrábět relativně dostupné vozy ve prospěch limitovaných edic supersportů s osmimístnými cenovkami. Místo toho naopak One-77 zůstává věrný filozofii platforem VH (vertikální, horizontální), kterou razí i ostatní astony, byť bez přebírání většího množství součástek. Porritt k tomu dodává, že bohaté zkušenosti firmy s touto platformou a principy jejího fungování jim umožnily vyvinout tak extrémní auto za pouhé tři roky. Například vše, co se za ta léta naučili o těsnění (celkem ošemetná oblast v rychlostech kolem 350 km/h s bezrámovými dveřmi), je ztělesněno v One-77.
Základní rozvržení bylo zvoleno s motorem vpředu za nápravou a většinou hmotnosti koncentrovanou v rámci rozvoru, připomíná Minards. Také tvrdí, že mezi řidičovýma očima a začátkem auta jsou tři metry prostoru. Nicméně pokusy s hluboko zapuštěným motorem V8 ukázaly, že to „funguje nadmíru dobře – nepřišli jsme o preciznost zatáčení a řízení“. Posazení motoru tak nízko také umožnilo využití horizontálního odpružení push-rod s dvojitými lichoběžníky vpředu i vzadu ve stylu DTM, což prospělo i snížení těžiště.
Realizace tak komplexního projektu nutně znamenala blízkou spolupráci s několika klíčovými dodavateli, a to včetně kanadského Multimatic (expert na karbonové technologie), CPP z Coventry (machři přes hliníkové panely) a Cosworth Engineering z Northamptonu – ti dostali na starost vytáhnout z šesti-litrové V12 Astonu co nejvíce. Motor byl zvětšen na 7,3 litru a dostal mazání se suchou vanou i nové hlavy v honu za dosažením alespoň 740 koní a splněním normy Euro 5. Výsledných 750 koní naprosto stačí k dosažení Ulrichem Bezem stanovené hranice 320 km/h – auto jede až 354 km/h. Porritt ovšem podotýká, že je schopné jet ještě rychleji, jelikož této rychlosti dosáhli na testovací trati Nardo v Itálii. Ta je klopená ideálně pro rychlosti kolem 240 km/h, ve větších rychlostech to již znamená zatáčet a hoblovat gumy, což na rychlosti nepřidá.
Asi jen málo majitelů kdy vyzkouší maximální rychlost, ale není již jen jeden, kdo požádal Aston, zda by kromě auta mohl koupit i holé šasi, které by si vystavil – tak byli ohromeni krásou skrývající se pod panely karoserie. Bez potvrdil, že o takové možnosti uvažují. Tohle a fakt, že 60 ze 77 plánovaných One-77 je již prodáno, dokazuje, že existují lidé, kteří se domnívají, že za těch 36 milionů to stojí. Dokonce i tehdy, kdy tato suma dělá z Astonu dražší auto než silnější – ale běžnější, dá-li se to tak říci – Veyron. Dobrou zprávou pro zájemce o budoucí astony je to, že něco z krásy a technologické vyspělosti této výkladní skříně značky si časem jistě najde cestu dolů. A to jsou naprosto jednoznačně dobré zprávy.
