Náraz o síle 42 G a šest měsíců v komatu. Ale přežil
V prvních pěti závodech v F3000 získal Martin Donnelly dvě vítězství a dvě druhá místa. Bylo jasné, že se brzy dostane do F1. Dostal se, ale proslavil se jen hororovou nehodou.
Tento rodák z Ulsteru si získal pozornost motoristického světa při testování pneumatik v Silverstonu 1989, kde zajel za volantem Lotusu osmý nejlepší čas. O týden později Donnelly poprvé startoval s Arrowsem v F1, když si Derek Warwick zranil před GP Francie záda na motokárách.
Pro sezonu 1990 už Donnelly získal plnohodnotné místo u Lotusu za solidních 1,2 milionu dolarů a zapůsobil i přes nedostatky šasi 102. Jeho kariéra v F1 ale rychle skončila po hrozivé nehodě v zářijovém tréninku na španělském okruhu Jerez…
„Ráno před svou nehodou jsem podepsal smlouvu o tom, že budu pro rok 1991 týmovou jedničkou – Mika Häkkinen měl být mojí dvojkou. Pořád mám na zdi šek na 40 000 dolarů.
Před sobotní kvalifikací jsem odjel devadesátiminutovou zahřívací jízdu a nepamatuju si to. Vlastně si nepamatuju většinu týdne před nehodou, až na nejasnou vzpomínku na bowling. Potom mám okno až do Vánoc.
V posledních chvílích kvalifikace se ulomil levý přední tlumič a já jsem narazil do zdi rychlostí 269 km/h – s přetížením při nárazu 42 G. Auto se rozlétlo na kousky a mě to vyhodilo ven. To mě sice zachránilo, ale zlomil jsem si obě nohy, spoustu kostí v těle a utrpěl frakturu lebky. Vrtulníkem mě odvezli do nemocnice Whitechapel a moje tělo za pár dní upadlo do šoku. Všechny moje vnitřní orgány včetně plic a ledvin se vypnuly. Dali mě respirátor a uvedli do kontrolovaného kómatu. Strávil jsem potom dalších šest měsíců na dialýze.
Moje zotavení zabralo dlouhou dobu. Byl jsem pod čtyřiadvacetihodinovou lékařskou péčí a můj dům byl plný léků, ale rehabilitací jsem se úspěšně probojoval. Ve skutečnosti to ale nikdy nepřestalo, poslední operaci kolene jsem měl minulý rok v březnu.
A potom, v únoru 1993, jsem se vrátil do vozu formule 1 – řídil jsem Jordan v Silverstonu. Ze začátku bylo mojí hlavní obavou, aby mi auto nezhaslo v boxové uličce, když se všichni dívali. Jel jsem po rovince u hangáru a vůbec jsem si nepřipadal jako dva a půl roku po nehodě… zdálo se to spíš jako dva a půl týdne.
Potom jsem založil juniorský tým ve formuli Vauxhall a provozoval jsem týmy v F3 a formuli Ford. Pak jsem pracoval s Comtekem ve Světové sérii, ale v tuhle chvíli mám rozjeto víc projektů. Mám svou vlastní společnost zaměřenou na management jezdců a také provozuji jízdy na okruhu. Závodil jsem také v Lotus Elise Trophy a letos se blížím k uzavření smlouvy na závody v britské GT.“

















































