Mercedes CLK DTM: absolutní respekt

Moje první seznámení s CLK DTM proběhlo stylově – na Severní smyčce. Jel jsem svůj vlastní závod v Mini Cooperu S a ve zpětném zrcátku jsem zahlédl xenony. Byly proklatě daleko a já měl fůru času na to, abych spojil dvě zatáčky do jedné, přeřadil na vyšší stupeň a otřel si zpocenou dlaň do kalhot. A najednou mi ty samé xenony vypálily mozek z hlavy. Bylo to asi o tři světelné roky dřív, než mohlo být reálné, aby se přiblížily. Hromobití. Rázová vlna. A pak nějaká stříbrná věc, co se prohnala okolo, nadpozemskou rychlostí zlikvidovala další zatáčku a zmizela dříve, než jsem se stihl nadechnout.

Nenapadlo mě, že bych ho někdy mohl řídit, ale teď, o dva roky později, držím v ruce vlastně docela obyčejné klíčky od Mercedesu a ta věc za osm milionů s pojistkou, co je na ní zoufale vysoká spoluúčast, parkuje před domem. Je to kabriolet, a tak jsem nechal střechu dole, aby se mohli všichni kolemjdoucí pokřižovat, když se podívají na tachometr ocejchovaný do 360 km/h, a pak se vyděsit při pohledu na zadní sedadla. To jsou vlastně dvě karbonové vaničky jen tak naoko přečalouněné alcantarou. Karbonu je tady vůbec hromada. A alcantary taky.

Je to tři roky stará záležitost, ale čísla jsou působivá ještě dnes. Kompresorem přeplňovaný osmiválec od AMG je výhradně ruční práce a byly na něj použity jen ty nejlepší materiály. Má 582 koní a 800 Nm. Tato čísla znamenají tři věci. Musela být použita pětistupňová automatická převodovka, protože modernější šestikvalt by se rozlétl na tisíc kusů. Sprint na stovku zvládne CLK DMT Cabrio za 4,0 s a hranici 200 km/h prolomí za zuřivých jedenáct vteřin. Maximální rychlost musela být elektronicky omezena na 300 km/h, kupé je ještě o dalších dvacet kilometrů rychlejší. Musím zmínit ještě jedno číslo, myslel jsem na něj pořád, celých těch dvaatřicet hodin. Cena. Osm milionů korun za výjimečnost, originalitu a výkony. Pojistka se spoluúčastí dvacet procent je jako oprátka z nylonu. A také dobrý kšeft pro exekutorskou společnost…

Auto jsem bezpečně přivezl do práce, zaparkoval, a teď je čas jet domů. Jenže domů vedou dvě cesty. Jedna přímá a druhá testovací. Je na ní kus dálnice, můj zamilovaný kopec, celá série otevřených zatáček a pak jedna prachmizerná okreska. Stisknutí tlačítka vedle legrační řadicí páky spustí celý kolotoč. Je to podivná směs rámusu, mechanických zvuků, vibrací a respektu. Zatáhnete za malou páčku řadičky, a když lehce šlápnete na plyn, auto se dá jemně do pohybu. První otočení volantem prozradí malý rejd, první razantnější sešlápnutí plynu spustí malý nukleární výbuch. Když se proplétám odpoledním provozem, všichni si ukazují prstem. Překvapuje mě, kolik lidí poznává, co je to auto zač. Pro Mercedes ho ve spolupráci s AMG postavila firma HWE, která dělá i speciály DTM, a jeho závodní geny se nezapřou. Kvalita jízdy odpovídá tomu, jak mě kdysi tohle auto smetlo na Ringu, musíte číst silnici daleko dopředu a vyhýbat se všem dírám, kolejím a bílým pruhům.