Mansory Vincero: Posedlost výjimečností

Bugatti Veyron bylo vyrobeno jako nejexkluzivnější auto světa. Jenže problém jakéhokoli luxusního zboží, které stojí třicet milionů bez příplatků, je v tom, že si ho může dovolit jen několik vyvolených a ti se navzájem znají. A tak pár zámožných přijíždí na party ve stejném automobilovém ohozu a někdo by možná raději zaparkoval svůj Veyron za rohem. V tomto vzácném, vůči krizi netečném prostředí, obývaném ropnými magnáty, herci a šejky, se to prostě nehodí. Pro tři z nich by mohlo být pádnou odpovědí Mansory Vincero. Se svojí zadek svírající cenou padesáti milionů by pro superboháče právě tohle mohl být ten nejlepší způsob, jak ukázat přátelům, kdo je tady opravdový šéf!

Khourosh Mansory si udělal jméno hlučnými a okázalými interpretacemi astonů, bentleyů a rollsů pro zákazníky, jako jsou princové ze Středního východu, evropské veličiny nebo Sylvester Stallone. Nedávno se ale odklonil od britských značek, přepracoval Ferrari 599, ale pořád tu bylo zakázané ovoce, jedno auto, ke kterému si žádná tuningová firma netroufala přiblížit. Nakonec nutkání překročilo tabu, když si importér z Dubaje objednal tři speciální auta, a hra s Veyronem se rozjela.

Přestože auto hrdě stálo na stánku v Ženevě, přijet kvůli řízení tohoto predátora a vidět ho stát v rohu, to byly úplně jiné vyhlídky. Se zvednutým křídlem, působivými světly pro denní svícení, odrazy světla od laku s efektem tekutého kovu a holým karbonem vypadá Vincero jako ztělesnění samotného ďábla a kulaté, nakynuté tvary originálu jaksi mizí v nepaměti.

Ale když mi v továrně v Brandu předávali klíč důvěrně známých tvarů VW, nespěchal jsem tolik, jak si myslíte, zvlášť poté, co jsem se dozvěděl cenu tmavého chromového laku a všech dílů. Byla šílená. Jeden škrábanec by stál víc než naprosto uspokojivé BMW, kterým jsem přijel. Víte, na ostrou jízdu s tímto autem musíte mít v bance dost peněz, abyste si mohli jen tak koupit letadlo, a během prvních kilometrů mé testovací jízdy dokazuje ukazatel výkonu, jak málo z 1109 koní využívám. Bylo jich padesát. Osmilitrový šestnáctiválec je sotva slyšet, a když sbírám odvahu šlápnout na plyn v autě za padesát milionů, ozývá se jen hučení čtveřice turbodmychadel.