Maserati GranCabrio: Dojedete až k nirváně

Maserati GranCabrio: Dojedete až k nirváně

Proč se trápit půstem a meditací, když můžete k nirváně dojet zkratkou v osmiválcovém Maserati GranCabrio?

V horách nad Lianhuachi panuje křehké, dech beroucí ticho. Nízké zimní slunce objímá vysoké borovice, prozařuje křoví a sem tam zahřívá kusy asfaltu na silnici, která se vine k vrcholu. V chladném stínu, kde je vzduch ledový a suchý, se bez hnutí krčí Maserati GranCabrio, jeho tmavé modrá metalíza funguje skoro jako kamufláž. Otáčím klíčem a osmiválec s objemem 4,7 l a 440 koni se zabručením ožívá. Hloubka, tón a zabarvení toho zvuku jsou jasně italsky svůdné, známé a na tomto odlehlém místě překvapivě uklidňující. Motor se ustálí na rytmickém dunění, zrovna když nad ním zakrákorá straka. Ráz převodovky ZF výrazně změnil zvuk, ozval se jemný trylek plný slibné potence. Z řady stromů vylétla další straka, přidala se k té první a obě padají z kopce v prudkých soustředných kruzích, když najednou zmizí v řídkém nehybném vzduchu nad údolím.

Maserati GranCabrio: Dojedete až k nirváně (Foto: Lee Brimble)

Tenhle den začal brzy. Moc brzy pro ty, kteří jsou poprvé v Číně a poprvé spali v tomto divném časovém pásmu. Ranní špička v Pekingu je jako bitva tuk-tuků a kol, jež se beze strachu proplétají kolem náklaďáků, SUV a plných autobusů v bludišti širokých nepřehledných dálnic a různých zkratek. Podjezdy, závory, křižovatky – pětimetrové Maserati představuje velkou zodpovědnost, které by se měli zhostit ti, co se dobře vyspali. Ale hodinové popojíždění v koloně k Pekingu neodmyslitelně patří, a dokonce i na dálnici se plazíte na jedničku, zatímco taxíky a minibusy kličkují okolo, když míří na zablokované sjezdy k průmyslovým zónám.

Tohle není místo pro sraby. Nebo pro ty, kdo mají slabší močový měchýř. Naše první zastávka u pumpy je zajímavým náhledem do cestování po Čínské lidové republice. Velká klenutá hala, čistá tak, že by se v ní dala provést operace srdce. Dva muži v modro-šedých kombinézách venku zuřivě drhnou rolety pumpy mokrým kartáčem na dlouhé kovové tyči. Uvnitř je tohle místo i přes svou velikost prakticky prázdné, uprostřed stojí sotva z poloviny zaplněné, ale perfektně seřazené police. V nabídce je voda – evropská nebo místní. Křupky – italské s masovou příchutí, americké, několik druhů s chutí kuřete. Dvacet balíčků toaletního papíru. Vakuované mandle. Cukrářské piškoty. Čistič na sklo.

Toalety za vedlejšími dveřmi jsou vlastně jen sérií kluzkých děr v podlaze. Dýchat se dá jen pusou. Musíte zpět a koupit si vlastní papír. Venku stojí Maserati, pokryté jemnou vrstvou prachu. Nedílná součást ježdění v Pekingu. Zpátky do haly pro čistič na sklo. Jíme piškoty a necháváme industriální předměstí za sebou. GranCabrio má staženou střechu a poprvé se nadechuje na čínském venkově. Dusivý městský smog je teď ne na míle, ale i na generace vzdálený čisté a svěží podzimní atmosféře vesniček okolo Huairou severně od Pekingu. Malé zemědělské usedlosti jsou rozeseté mezi nekonečnými poli a vodními nádržemi. Zamlžené lesnaté kopce tvoří teatrální pozadí jako z pohlednice, určitě je tam přestěhovali jen kvůli nám.

GranCabrio zkouší novou střechu. Neúspěšně… (Foto: Lee Brimble)

Záď auta zvedá v táhlých zatáčkách hromady bledě žlutého listí a nechává za sebou zpupný zvuk výfuků. V tomto tempu šestistupňový automat funguje perfektně, drží otáčky a pak rychle řadí. S vyšší a vyšší rychlostí Maserati neztrácí svou vrozenou grácii a odtažitost. Tohle je dvoutunový grand tourer bez střechy a nepotřebuje spěchat.

Pod silnicí se bez varování objeví něco, co donutí Maserati v podstatě zastavit, něco, co vyjadřuje záhadnost a krásu Číny 21. století a to, jak se vrhá na spící západní svět. Obrovská levandulová pole táhnoucí se téměř až k horizontu jsou v pravidelných rozestupech obsazena desítkami, možná stovkami mladých, identicky oblečených svatebních párů. Jsou oblečeni v moderním západním stylu – ženichové v sakách a nevěsty v závojích, dlouhých šatech a korzetech. Uprostřed fialového kvítí se v chladném podzimním vzduchu drží svých nastávajících a pózují uštvaným fotografům, kteří se krčí v záplavě květů a zvěčňují jejich okamžiky štěstí. Vítr rozhání listí a vlečky, novomanželé se smějí a snaží se zůstat elegantní. Řada za řadou sdílí svůj jedinečný den na cestě ke sdílené budoucnosti. Kopce se blíží, vynořují se z vysoké oblačnosti a silnice se začíná klikatit. Tlačítko „Sport“ mě vábí, tohle je sice kultivovaný grand tourer, ale také pořád Maserati. Otáčky rostou rychleji a převodovka řadí ostřeji a tvrději, odezva na plyn je mnohem rapidnější. Zvuk výfuku je vyšší o celou oktávu a dojem líné opulentnosti střídá něco mnohem urgentnějšího a divočejšího. Šlechtic z Modeny si sundal rukavice a prokřupl si klouby. Prego.

Když tahám za pádla, zdá se, že GranCabrio změnilo svou hmotnost a velikost. Řízení je působivě přesné a v rychlých ostrých zatáčkách je auto extrémně stabilní. Když se zvuk motoru odráží od skalnatých srázů (ten hluboký, téměř prázdný řev, ze kterého se vám svírá žaludek), je snadné zapomenout, že je osm tisíc kilometrů od domova. Vztah mezi italským osmiválcem a vracečkami v horách je univerzální a existuje jen několik málo symbiotických motoristických spojení, jako je toto.

Maserati nenasytně a nezastavitelně stoupá po kilometrech klikatého asfaltu, jediné, co může jeho pokrok zastavit, je zapadající slunce, jež rychle klesá za tmavnoucí kopce. Když se GranCabrio dostává do nejvyššího bodu horského průsmyku, v dáli zahlédneme Velkou zeď. Přerostlou zříceninu, na kterou dopadají poslední paprsky světla. Když zastavujeme v chladné, stinné zatáčce, nabízí se nám malá ochutnávka velikosti Číny, její nekonečné netknuté prázdnoty. A právě tady, lehce ztracené v prostoru, stojí auto, které sbližuje budoucnost a minulost. Italské superauto za více než tři miliony s místní značkou. Evropský výrobek, o který je v této silné a rostoucí ekonomice velmi reálný zájem. Stroj, který se svou pokornou královskou vznešeností tvoří jen malou tečku v krajině rozléhající se na západ, směrem k mizícímu slunci.

„Fakt je to Velká zeď? Jsi si jistý?“ (Foto: Lee Brimble)

Soumrak je tady a teplota klesá, poslední světlo ozařuje jen několik vzdálených vrcholků stromů. Topení Maserati zahřívá ospalé tváře a my začínáme náš pomalý a klikatý sestup. Je čas natáhnout střechu a pustit si rádio – nezvyklý mix čínského a moderního britského popu. Neexistuje názornější ukázka střetu kultur než poslouchat song od předloňského vítěze britského X-Factoru v Maserati GranCabrio, které jede skrz čínskou vesničku na severu provincie Hebei. Takže pomalu míříme zpátky k čistým benzínkám a vražedným křižovatkám po nadjezdech, podjezdech, čtyřproudových dálnicích a skrz vyčerpávající zácpy okolo nových obřích bytovek, železničních kolejí, KFC a Hooters. Je to závratné moře blikajících brzdových světel v dlouhých hadech, kteří míří vstříc epicentru další pekingské dopravní špičky.

(Matt Master)