Bentley Supersports: alkoholické kladivo

Závodní okruh Lausitzring blízko Drážďan je zajímavá trať ve tvaru trojúhelníku, v jehož vrcholech jsou klopené zatáčky, které můžete prosvištět nadzvukovou rychlostí. Vypadá to trochu jako Nascar, což automaticky znamená, že je to skvělé místo pro představení nového Bentley Continental Supersports. O jeho rychlosti netřeba pochybovat, Conti bylo vždycky rychlé a silnější – a lehčí Supersports tady musí nutně excelovat.

Tato zdánlivě prostá úvaha však dostává trhliny, jen co si vezme slovo Peter Barnes a na plátně se promítne obrázek, kde je více zatáček než jen tři. „Tohle je varianta GP5, kterou tady na Lausitzu jezdí seriál DTM,“ začíná ten chlápek s postavou žokeje a s medvědím stiskem. Bělorus vedle mě strašně srká a asi nerozumí ani slovo. „Na cílové rovince budete brzdit u dvojice kuželů. Vaše rychlost bude cca 210 km/h a musíte brzdit opravdu tvrdě. Následující levá zatáčka přechází v ostrou pravou, skvělé místo na to, abyste zjistili, jak lze Supersports řídit plynem. Pak další dlouhá rovinka a opět plné brzdy. Následuje technický úsek…“

Mám otevřenou pusu a dál už neposlouchám. To myslí vážně? Tolik zatáček a tolik brzdění v něčem, co váží jako parní válec? Před několika minutami skončila technická prezentace, která začínala dlouhou přednáškou o tom, jak uspořili spoustu hmotnosti. Krásná karbonová sedadla s manuálním nastavováním – pětačtyřicet kilo dolů. Nová kovaná dvacetipalcová kola – každé o 4,5 kg lehčí než to, co je na Conti Sport. Místo zadních sedadel jen karbonová výztuha, karbon na palubce, dveřích… Dohromady 110 kg. Jenže pak ten chlápek z vývoje zavřel dveře a servomotory je jemně dotáhly – na některých věcech se nešetřilo. Takže, sakra, kolik ta věc váží? 2315 kg, tedy bezmála o šest set kilo víc než 599 GTB! Zvýšení výkonu o dvacet koní nezní jako nic světoborného, jenže vězte, že nadvakrát přeplňovaný šestilitrový V12 má 630 koní a hlavně 800 Nm. 800 Nm v… POZOR! V sedmnácti stech otáčkách!

Když o deset minut později mačkám startovací tlačítko, mám pocit, že oživuji malý atomový reaktor. Napřed zavrní benzínové pumpy, pak zvuk, který připomíná leteckou turbínu, a o půl vteřiny později se motor sametově rozběhne. Žádná okázalá show, žádné protáčející se ručičky, žádný štěkot z výfuků. Tady se na podobné věci nehraje. Vzduchový podvozek nastavit na režim sport, páku převodovky posunout v kulise do polohy S, tlačítko ESP mačkám, až dostanu křeč do prstu, ale dozvídám se, že nejde úplně vypnout.

Už první seznamovací kolo přináší několik překvapení. Že je tahle věc rychlá, to je tak nějak samozřejmé. Stovka za 3,9 s, to je údaj, který bude budit ze spaní většinu majitelů rádoby sportovních aut. Ale že bude mít Bentley tolik citu ve volantu i okolo středové polohy, to překvapí. Překvapí i minimální náklony karoserie. Peter sedí vedle mě, ale jen jedno kolo a pak se kření a řekne, že je to jen moje. Známe se, jezdili jsme spolu už jednou na Nürburgringu. Jsem mu vděčný, nechtěl bych slyšet, jak bude křičet, až na plných brzdách proletím kuželky a pocuchám nárazník o boxovou zeď, protože tohle nemůže dopadnou jinak…

Po třetím seznamovacím kole, kdy už alespoň matně tuším, kde jsou apexy a brzdné body, poprvé zabořím plyn do podlahy. Supersports servíruje výkon jako každý jiný Bentley – k tomu, aby se vám pozvracel spolujezdec, nepotřebujete více než čtyři tisíce otáček, kupodivu se nijak nebrání, ani když ho ženete k šesti tisícům. Výkon připomíná tsunami, prostě se přižene a převálcuje všechno v cestě. Je to masivní příval síly, křivka točivého momentu je stejně plochá jako hrudník Hillary Swankové, takže se nemusíte ani starat o to, jaký kvalt tam právě máte. Byla by ale škoda nechat pádla pod volantem zahálet. Šestistupňová převodovka ZF má nový režim Quick-change, umí podřadit o dva stupně najednou a ještě při tom krásně lupe. Rád bych napsal, že krásný je i zvuk motoru, ale je to Bentley, takže spíš jen tak hučí jako velký generátor a vnímáte spíše aerodynamický hluk a hukot pneumatik.