Test: Byli jsme na demoličním derby

Věkovitý Opel Vectra, který právě řídím, se smykem klouže řidičovou stranou napřed ke svodidlům. Pak se ozve šílená rána, jak moje hlava v helmě narazí do plotu skrz otevřené okno, a ostrá bolest, když má žebra zafungují jako boční nárazové výztuhy. Moje první ochutnávka temného světa demoličního derby skončila více než špatně snad ještě předtím, než opravdu začala. A najednou si uvědomuji, že nemohu dýchat.

Maršál se mě ptá, jestli chci dostat ven. Co je to za blbou otázku? Stojím čumákem do dráhy na vnějším konci první zatáčky dráhy Arlington Stadium a stále více se rozpadající a nevyzpytatelnější plečky se mi řítí v ústrety. Samozřejmě, že chci dostat ven!

Jenže závod pokračuje. Jedno auto bylo vystrčeno ze zatáčky a napálí to přímo do mě. Kousek couvne a jede dál. Pak se stane jako přes kopírák to samé. Nemůžu se s autem ani pohnout, jen koukám na to vrakování. V tu chvíli dostane jedno z aut po mé levici přímý zásah, roztočí se a několikrát jde přes střechu, konečně se objevuje červená vlajka a závod je zastaven. Maršál volá rádiem pro pomoc a hřejivý dotek mediků ze St. John Ambulance je na dosah. Motoristické závody už nemohou být o moc víc hardcore – a nyní je tato nejoduševnělejší disciplína dostupná naprosto každému. Zajeďte o sobotním večeru na Arlington Stadium, stejně jako jsem to udělal já, a za mrzkých 250 liber – což je jen o chloupek víc než vstupenka na track day – vám Cecilova půjčovna vraků a pilotů půjčí auto na rozbití, overal, helmu a vlastního Rosse Brawna, který vás provede večerem.