TOP 7: nejšílenější závodní monstra

Bowler Nemesis

Hrůzyplné spojení obřího výkonu V8 s offroadovou obratností tvoří skoro nemravný, nadpřirozený potenciál. Jezdil jsem v něm i jeho starších bratrancích na závodních tratích, hliněných oválech, ledovcích i v poušti.

A pokaždé jde o stejnou rutinu. Nervózní cesta někam, kde vím, že číhá bestie, opečovávaná lidskými služebníky – prvotní setkání, kdy mi jezdec nebo majitel vypráví o tricích a technikách, jak dostat bestii pod kontrolu. A pak čekání. A potom moment, kdy lezu dovnitř, bojuji s masivním rámem a sedám do hlubokých skořepin čalouněných tak tence jako zadek vychrtlé modelky. Nastartuji a jemně mačkám plyn závodní botou. Naposledy to bylo ve vyprahlé poušti Arabského poloostrova a vedle mě seděl připoutaný majitel auta. Předtím mě provezl po improvizované trati v písečných dunách a radil mi, co mám a nemám dělat. Víc toho prvního. A pak přišla řada na mě. Bestie mi dovolila zařadit jedničku a vyrážela na povel jako cvičený bojový pes. Odcukali jsme do prvního kola a já si připadal, jako by mi bylo deset. Majitel vystoupil a věřil, že s jeho bestií budu zacházet s respektem, jaký si zaslouží.

O půl kola později, v místě, kde se hromádka jemného písku změnila v ohromný kopec a překlopil mě do srázu tak velkého, že by schoval katedrálu sv. Pavla, jsem našel jistotu a drtil tu věc nadoraz, dokud nad dunami nezapadlo slunce. Společně jsme jezdili nahoru a dolů po dunách velkých jako dům, plavali po vrcholcích jemných jako moře a projížděli zatáčky tak, že všechny čtyři pneumatiky plivaly písek k obloze. Trhnul jsem volantem ještě před zatáčkou, cítil písečný pouštní povrch na plynu díky závodní obuvi a křičel zároveň s bláznivě vyjícím V8. Zkrotil jsem to monstrum. Tenhle automobilový sadomasochismus není nic ušlechtilého ani uměleckého – ani zvlášť chytrého. Nejspíš za moc nestojí. Určitě z něj nemáte praktický užitek ani není indikátorem talentu. Ale jestli jste to ještě nevyzkoušeli, rozhodně to udělejte.