Porsche 911 Turbo: Milník v boji proti fyzikálním zákonům

Povolit plyn v Turbu uprostřed zatáčky byl ještě jistější způsob, jak ho seznámit s okolní krajinou.

Porsche 911 Turbo

Přes více než polovinu svého dlouhého, předlouhého života byla 911 známá svou schopností vyvolat okamžitý, palčivý strach v útrobách každého řidiče, který při jízdě s ní nezohlednil její nerovný souboj s fyzikálními zákony. 911 se proslavila mýdlově hladkými křivkami své proslulé sexy karoserie a jekotem plochého šestiválce. Ale vlastností, která podnítila největší diskuze, byla její častá neschopnost vyrovnat se s přesně tím typem silnic, na které byla navržena, vlivem svého nebezpečného rozložení hmotnosti. Sjíždíte průsmyk v Alpách a jste trochu pozdě na brzdách? Pak se připravte na srdce mrazící blokaci brzd a následný kontakt se svodidly. Vletěli jste příliš rychle do nečekaně se utahující zatáčky? Neubírejte plyn, jinak se roztočíte rychleji než moderní hudební skupiny v hitparádě Bravíčka.

Přes všechny tyto vady však 911 získala reputaci kvalitního auta pro řidiče, auta pro chlapy, kterým trocha dobrodružství nedělá problém. A pro ty, pro které atmosférická 911 nepředstavovala dostatečnou výzvu, představilo Porsche roku 1974 model Turbo. A s ním přišel i nový způsob průjezdu zatáčkami – k široké škále možností, jak se rozbít, přibyla kolosální nedotáčivost. Turbo mělo pochopitelně velmi daleko k tomu, že by snad bylo úplně k ničemu, spíš jen vyžadovalo, abyste přizpůsobili styl jízdy jeho drobným nedostatkům. Široké gumy většinou poskytovaly skvělou přilnavost a za dramaticky rozšířenými blatníky se skrývaly ráfky, které vypadaly, jako by je někdo ukradl z formule 1.

Ale nejvýznamnějším elementem zevnějšku, alespoň pro pozéry, bylo křídlo leteckých rozměrů vystupující z krytu motoru, které snížilo vztlak ze 180 kg na 17 kg.

O dramatickém zaměření Turba, které bylo původně určeno spíš na okruh než na silnici, nemohlo být pochyb. Porsche plánovalo výrobu několika set exemplářů kvůli homologačním pravidlům. Turbodmychadlo značky KKK vydolovalo z třílitrového plochého šestiválce 260 koní, což umožňovalo 911 zrychlit na 160 km/h za nějakých 14,5 s, ale ani toto číslo nedokázalo popsat přísun výkonu připomínající sopku. Motor pobublával až do chvíle, než dorazil žhavý proud energie, často uprostřed zatáčky. Toto byl další způsob, jakým mohl příliš optimistický pilot opustit silnici, protože povolit plyn uprostřed zatáčky bylo ještě rychlejší cestou k témuž cíli.

Takže proč bych vlastně dnes chtěl vlastnit jedno z těchto monster? Částečně proto, že auto, které musíte krotit, zní tak lákavě v kontextu dnešních elektronikou přecpaných strojů, a částečně proto, že jsem před několika dny viděl poměrně smutně vyhlížející nepojízdný exemplář u značkového specialisty. Když jsem prohlížel orezlé blatníky, trochu mě polechtala nostalgie. Bezpochyby by bylo finanční noční můrou ho zrestaurovat, ale rané Turbo je rozhodně vůz, po jehož boku bych se rád jednoho dne probudil.