Edo Competition Enzo XX Evolution: pouliční Enzo
Nejrychlejší Ferrari na světě nepostavili v Itálii, ale v Německu. Je to přestavba démonického Enza ve stylu závodního speciálu FXX, které Ferrari drží jen na okruhu pro pár vyvolených. Řídil jsem ho…
Ferrari FXX Evolution je ultimativní okruhové auto. Problém však je, že ho Ferrari drží na okruhu pod zámkem. Takže i když zaplatíte skoro padesát milionů korun a stanete se členem jednoho z nejexkluzivnějších klubů světa, neznamená to, že si ho můžete odvézt domů, abyste udělali dojem na kamarády a udusili souseda jeho vlastní žlučí. Pokud ovšem nevezmete obyčejné Enzo a nepostavíte si svoje vlastní FXX, což je přesně to, co provedl Edo Karabegovič.
V areálu jeho firmy v Ahlenu čeká Edo Competition Enzo XX Evolution, konečný výsledek měsíců práce, v netradiční žluté barvě a vypadá prostě báječně. Toto auto patří kanadskému importérovi ZR Auto. Enzo, dotažené na absolutní limit, které by se brzy mělo stát nejrychlejším silničním Ferrari světa, jakmile oficiální časomíra potvrdí rychlost překračující 380 km/h. Vzhledem k rychlostem, jichž dosáhl sám Edo na noční německé dálnici, by prý mohlo být ještě rychlejší. A to je docela mazec.
Když Edo nastartuje 6,3litrový V12, exploze hluku je tak totální, tak bolestivě obscénní, že policejní hlídka zastaví, aby zjistila, co se děje, a opodál začne plakat malé děcko. A to motor vrčí jen na volnoběhu. Vsadil bych se, že krysy zmizely z kanálů v okruhu jednoho kilometru. Cítím v chodidlech, jak se zem chvěje. Tohle není superauto pro každý den a nechtěl bych s ním vyrazit na nákupy. Je to vyladěné závodní auto pro příležitostné rychlé ježdění. Vlastně je docela k ničemu, ale kdo z vás by si nepřál mít doma to nejrychlejší Ferrari, co?
Rád bych vám tady popsal, jak jsem se soukal za volant, ale pravda je taková, že jsem to všechno vnímal tak nějak v mrákotách. Jo, hrozně široký práh, to si pamatuji. A první čerstvý záblesk paměti je, až jak přišlapuji plyn k podlaze na pár sekund, během nichž zmizí jakási rovinka a všechno kolem působí jako zjevení. Od zadních pneumatik cítím, jak tancují ve snaze naleznout trakci na studeném, mokrém asfaltu, poté auto vystřelí kupředu jako kulka z pušky a vzápětí dojíždím do brzdné zóny. Rovinky likviduje se stejným zápalem jako Bugatti Veyron a vytáčí se až do neuvěřitelných 9600 otáček – stejně jako FXX.
Nové Enzo XX nabízí ke hraní 840 koní a 780 Nm točivého momentu, novou trojtalířovou spojku, kterou navrhl sám Edo a která vydrží ostré rozjezdy na plný plyn od rána do večera. Tedy měla by. Na suchém asfaltu pokoří stovku za 3,2 sekundy, 200 km/h za 9 sekund a 300 km/h za 19 sekund. Myslím, že za tu dobu bych já možná uběhl sto metrů. Tedy pokud bych si neroztrhl plíce. I zde, v této větrné a vlhké části Německa, to naprosto šílené zrychlení, které po sešlápnutí plynu udělá z aut a budov okamžitě šmouhy, vrývá do paměti nesmazatelnou stopu. A Edo už plánuje stanovit rekord pro nejrychlejší silniční Ferrari přes 390 km/h. Nebuďte překvapení, pokud překoná i 400 km/h, protože výkonu na to má dost a všechno to bude jen o aerodynamice. A ta by měla být perfektní…






















































