Vytřete snobům zrak: Caterham Seven Monaco

I přesto, že stojí něco málo přes 600 tisíc, dokáže speciální edice Catu vzbudit poprask i v Monaku.

Žít v Monaku musí být pěkný oříšek. Ano, jste sice bohatí, ale to jsou všichni kolem také. Když si koupíte některé z nejdražších aut, která se vůbec koupit dají (nový Veyron Super Sport, kupříkladu), bude jen otázkou dní, než váš soused přijede v úplně stejném. Pokud chcete auto, které zde vystoupí z davu, nejsou to peníze, co potřebujete, ale představivost. Dostatek představivosti, abyste zauvažovali o speciální edici Caterhamu Seven s názvem Monaco. Jeden takový kousek právě budí pozdvižení zaparkovaný nad přístavem. Lidé si jej fotí, ptají se a hodnotí jej veskrze kladně. Nikoho přitom nezajímá, že tohle auto stojí méně, než zde místní pravděpodobně běžně platí za oběd. Jde o to, že tohle není další Ferrari, Bentley nebo Rolls, je to něco jiného, odlišuje se. Monaco je založeno na Roadsportu 125 a liší se především barevným schématem inspirovaným monackou vlajkou. Mimo několika černých detailů a červe­no-bílých pruhů po celé délce je karoserie z čistého hliníku. Interiér se liší sedad­ly potažený­mi černou kůží a červenými koberci. Nejsou to nijak závratné změny, ale za Monaco také nebudete nuceni zaplatit majlant. Ve skutečnosti je levnější než plně sestavený Roadsport 125 za v pře­počtu 636 000 korun. Monaco stojí v pře­počtu 630 tisíc, ale prvních 20 kusů je v prodeji o 30 tisíc laciněji. Zastínění několikanásobně dražších aut je sice působivý zážitek, ale stejně vydržíte pózovat jen určitou nepříliš dlouhou dobu. Zvláště když některé z nejlepších silnic Evropy jsou jen hodinu cesty.

Cestou západně na Col de Vence projedete po kusu placené dálnice – dost dlouhém na to, abyste objevili příjemný stupeň praktičnosti auta. V Caterhamu například nezažijete problémy obvyklé pro cestování po placených dálnicích s pravostranným řízením. Jednoduše rozepnete pás a stoupnete si. Extrémnější modely Superlight jsou naprosto výjimečné, pokud máte k dispozici okruh jen a jen pro sebe, pro silniční použití jsem vždy preferoval ochočenější kousky z repertoáru značky. Motor Ford 1.6 Sigma má dostatek točivého momentu od nízkých otáček, což znamená, že jej nemusíte nutně vytáčet na maximum a také spojka je lehčí. Možná to bude působit, jako že měknu, ale realita je taková, že v Caterhamu nemusíte jet rychle, abyste se bavili. Když si jen tak pro radost vyjedete užít svého oblíbeného kousku asfaltu, bude 230 koní na tunu Caterhamu velmi blízko ideálnímu stavu. Má dost síly na to, abyste museli přemýšlet nad tím, co děláte, ale zase ne tolik, aby vám bylo z prostorových důvodů zapovězeno využít plný výkon na více než pět sekund. Na několika kilometrech stoupá silnice D2 do nadmořské výšky více než tisíc metrů a nabízí spoustu možností, kde můžete vyjet z vlásenky a na plný plyn akcelerovat postupně na dvojku, trojku i čtyřku.

Je mi jedno, že Audi A8 s dieselem by patrně bylo rychlejší, vzrušení pramení ze spojení s autem a dobývání toho nejlepšího z něj. Edice Monaco má proti standardním verzím mimo ceny osekanou i možnost výběru výbavy. Ale třeba standardní pětistupňová převodovka není nijakou překážkou, zpřevodování jednotlivých stupňů si dobře rozumí s charakteristikou motoru a změny převodů jsou velmi uspokojivě rychlé a hladké. Pochybuji, že by mnoho zákazníků Roadsportu chtělo připlácet přes 80 tisíc za šestistupňové ústrojí. Bohužel jste ale ochuzeni o možnost investovat necelých třicet tisíc do samosvorného diferenciálu, což je škoda, protože ačkoli 125 koní Monaka není nijak závratné číslo, stačí na vyzkoušení hranic adheze pneumatik Avon ZV3 na výjezdech z pomalých zatáček. Ale bez pořádného diferenciálu je to vždy sázka do loterie – někdy začne zadek plynule utíkat, jindy je veškerý potenciál vyplýtván protáčejícím se vnitřním kolem. Caterham je jedno z těch aut, která jsou tak malá a precizně ovladatelná, že jim můžete čas od času naložit, aniž byste museli nějak moc riskovat nebo si připadat jako naprostí chuligáni. Ale když nemáte záruku předvídatelnosti chování auta, kterou přináší právě samosvor, celý trik to kazí.

I tak zbývá dost příležitostí, jak si Monaco užít. Stejně jako všechny ostatní caterhamy je to skvělý společník. Ten, který vás nejen pobaví, ale pomůže vám zlepšit vaše řidičské schopnosti. Signály proudící z řízení i sedačky jsou nepřehlédnutelné a odpovědi na vaše pokyny jsou okamžité a přesné, Caterhamu se prostě neschováte. Tím nechci říct, že by to bylo nemilosrdné a neodpouštějící auto. Jen to, že když se vám povede spojit průjezd několika navazujících zatáček do jednoho plynulého pohybu, bude to skvělý zážitek, ale když to poděláte, nelze to přehlédnout.

Takže je to auto jen na nedělní vyjížďky? Ten den jsem řídil Monaco deset hodin. Nebudu předstírat, že neexistují pohodlnější auta, ale se správným stavem mysli se s Caterhamem dá žít každý den. S podvozkem Roadsportu jezdí Monaco překvapivě pohodlně a ovládací síly nejsou nijak velké. Největším problémem bude asi horko pronikající do kabiny od převodovky a výfuku, hlavně když na vás praží slunce na riviéře a je 35 stupňů ve stínu. To a fakt, že kožené sedačky dvakrát dobře nevětrají. Je Monaco něčím víc než produktem chytrého marketingu? Do detailu vzato vlastně ne, ale pokud se vám líbí jeho barvy, je díky o něco nižší ceně ideálním vstupem do světa Caterhamu. Se všemi samolepkami, stylovým jménem a skvělou lokací byl dnešek především připomínkou toho, že základní Caterham je brilantně jednoduché a skvělé auto. A také jedno z těch, která se hodí na jakékoli místo. Dává stejně smyslu tady, v zemi bohatých a slavných (nebo alespoň bohatých a daňově efektivních) jako na zapadlých okreskách všech koutů světa.

Holkometr

 
Jak to vidí ostatní?