V Ostravě postavili sochu Věry Špinarové, vypadá na ní ale jako lesbický hobit

Konečně kvalitní a krásné umčo.

Relativně nedávno zesnulá zpěvačka Věra Špinarové rotuje poslední dny v hrobě tak zběsile, že kdybyste na ni připojili dynamo, tak by mohla vyprodukovanou elektřinou pohánět urychlovač částic v Cernu nebo jeden a půl vibrátoru matky Štikové.

Sochaři v Ostravě jí totiž dali nedávno takovou diblíkovskou tomboy podobu, že už zdálky máme chuť té soše vysvětlovat, že tudy se jde do Stodolní a ne do Mordoru a pak ji nenápadně prohmatat, kdeže má ten Prsten moci, který bychom použili k ovládnutí Prstenových přízraků a přikázali jim, aby se Tomáši Ortelovi bakaným lidem šli vykakat na zadní sedadlo auta. Prostě bychom ho užívali k samému společensky prospěšnému dobru.

Nicméně se nakonec ukázalo, že Petr Jackson tu přece jen nenatáčí další díl své fantasy triologie a tento nádor na tváři výtvarné kultury je opravdu jen následkem toho, že někteří sochaři mají problém zachytit obličej lidí tak, aniž bychom měli pocit, že se díváme na špatně vycpaná dehydratovaná zvířátka, co jedou dva dny v éčku a fridexu nebo na oběti sklepní péče kolegy Frizla, které budou trávit celý svůj dospělý život tím, že budou za osm stovek na hodinu vysvětlovat terapeutovi, kde a čím se je kdo ve sklepní kóji dotýkal.

Ale kdo ví, my umču prostě moc nerozumíme, zhruba asi jako Václav Klaus ženské biologii, tak je třeba možné, že jen nedokážeme docenit krásu.

Holkometr

 
Jak to vidí ostatní?