Martin Černík: Utrhl jsem si kost

Martin Černík: Utrhl jsem si kost

Náš nejlepší snowboarďák s námi mluvil o tom, jak se zamiloval do freeridu, o nejhustších kalbách a jak to všechno přežít.

Jaký jsi měl nejtěžší úraz?

Trénoval jsem ve Švýcarsku asi měsíc na úplně zmrzlých skocích a dával jsem bez problémů dost těžké triky. Poslední den tréninkového období napadl prašan a já si šel zajezdit. Při docela pomalé jízdě jsem škobrtl o zmrzlou hroudu, udělal kotrmelec a dopadl na ostrý kus ledu. Utrhl jsem si klíční kost v rameni. 

Patříš k riskujícím jezdcům?

Určitě ne. Ale když si potřebuješ posunout limity, tak tam určitý risk musí být. Ale musíš být rozježděný, rozehřátý, mít dobrý pocit z překážky a triky ti na ní dobře jít. Ve finále závodů samozřejmě přichází chvíle, kdy musíš riskovat taky, jinak nevyhraješ.

A při freeridu?

V horách musíš respektovat přírodu a snažit se s ní spolupracovat, naladit se na stejnou vlnu. Nemůžeš přijet na Aljašku a myslet si, že když jsi profík, tak to tam budeš šéfovat. Jako člověk jsi nic. Spadne na tebe jeden kámen, a jako bys nikdy nebyl. Největší riziko lavin je při heliboardingu.

Co všechno se v extrémních terénech musí dodržovat?

Vždycky musíš mít s sebou někoho místního, kdo to tam zná. Jezdci i filmaři, kteří s námi jezdí, jsou proškolení a trénují s pípáky, všichni máme lopaty, sondy, jsme propojení vysílačkami. První dny se provádějí výkopy jam, abys věděl, jaké jsou vrstvy sněhu a nebezpečnost terénu. Každé rozhodnutí podléhá týmovému schválení. V Čechách a na Slovensku je přístup k freeridu často hodně lehkomyslný a nedodržují se ani nejzákladnější pravidla, jako že se jezdí po jednom, zastavuje se jen tam, kde je to bezpečné, a když nad tebou někdo utrhne lavinu, tak tě to nesmete.

Kdybys měl neomezený rozpočet, kam se vyplatí vyrazit na heliboarding, tak aby si ho člověk nejvíc užil?

Nejlepší a nejdražší je Aljaška. Problém je odlehlost a strašně špatně se odhaduje, jestli tam bude hezky, nebo ošklivo. Je to loterie. Můžeš čekat na dobré počasí klidně měsíc. Loni jsme byli v Rumunsku ve Fagaraši, kde se otvírala nová základna, a krásně jsme si tam zalítali. Má to výhodu, že jsi tam letadlem za dvě hodiny a terény jsou tam skvělé.

Přichází éra východu?

Určitě to bude čím dál populárnější. Problémem jsou zatím špatné služby a bezpečnost. Na Aljašce se ti nestane, že by se někdo ožral a pak tam nepřišel. Existují samozřejmě nabídky na heliboarding v Uzbekistánu, ale tam tě vezmou s třiceti dalšími lidmi do obrovské helikoptéry a nahoře je vysypou – a to se nedá uhlídat. Když tam někdo zahučí, co pak? Kde najdeš v Uzbekistánu kvalitní nemocnici?