Vladimir 518: V Praze je zvláštní vyhulená atmosféra

Chceš dělat graffiti tady v Praze? Počítej s tím, že první rok tě budou všichni bít...

rozhovor

Vladimir 518

graffiti

Neříkej, že se na hip hopu v Čechách nedají vydělat peníze. Nikdy to nebyla taková móda jako dneska…

Hele, dobrej byznys vypadá tak, že si třeba během deseti let vyděláš na barák, superkáru a slušný živobytí. To je moje představa dobrýho byznysu. Rapem si v Čechách vyděláš na nájem garsonky, nějaký bůhvíjaký auto a na základní vybavení studia. Je tohle tvoje představa dobrýho byznysu? Tohle má většina mých spolužáků ze střední, která maká někde ve firmách.

Co vlastně budete letos dělat?

Chystáme desku Oriona a Jamese Coela, což bude výborný, Hugo Toxx sólo, to bude taky vtipný… Tenhle rok bude náš. Bude to velká legrace a budou to věci, které budou něco úplně nového.

Přijde ti Praha nějakým způsobem jiná než ostatní města?

Je tady taková zvláštní vyhulená atmosféra. Trošku to připomíná Amsterdam. Lidi jsou tu poměrně v klidu, je tu hodně drog, lidi hodně kalej. Ale má to i stinný stránky, což je takový to podivný přizdisráčství. Má to své pozitivní i odvrácené strany. Jako všechno.

Tvoje devadesátá léta byla asi docela zábava. Mluví se o spoustě rvaček, ale taky o nejlepších graffiti věcech, které v Praze byly kdy udělané.

Já dával neuvěřitelné věci. Třeba v devadesátých letech jsem zabušil na dveře squatu Ladronka a říkám: „Kluci, já bych tu s váma chtěl bydlet.“ Nejdřív mě poslali do prdele, ale pak to nějak proběhlo. Dělal jsem hip hop a kamarádil s pankáčema. Nikdo to moc nechápal. A tohle všechno nakonec vyfluslo dost prapodivnou postavu, kterou jsem doteď.

To se ti asi nežilo moc snadno…

Já se během devadesátých let naučil o sebe na ulici postarat. Konfliktů bylo mraky. Rval jsem se se skinheadama, do toho jsem se řezal s lidma v metru kvůli graffiti, rvačky s řidičema kvůli graffiti… Bylo toho strašně moc. Do toho se ve mně, snad díky tomu, jak jsem četl komiksy, vyvinul takovej divnej Mirek Dušín – superhrdina model –, takže kdykoli jsem měl dojem, že se děje nějaká nespravedlnost, musel jsem to řešit. Dodneška mě lidi na mejdanech nutí, abych jim vyprávěl historky z devadesátých let. Asi to budu nakonec muset sepsat…, nebo spíš nakreslit komiks.

Často se mluví o tom, že jsi poslouchal hodně metalu. Jaká je tvoje nejoblíbenější metalová kapela?

Slayer. Vždycky byli a dodneška jsou. Přijdou mi jako strašně sympatický lopaty. Ta kapela je plná klišé, ale hudba je nekompromisní, opravdová a šílená. Deska Seasons In The Abyss nemá chybu. Poslední track na tý desce mi vždycky nakope prdel.

Chtěl jsi někdy dělat něco jiného, než děláš?

Ne, já se hodně rychle vykašlal na školu a jel jsem jenom sám za sebe. Na plnej úvazek. Řekl jsem si, že nebudu nikomu odevzdávat svůj mozek a svý ruce. Takže jsem si dělal vždycky jenom to, co jsem chtěl. To je to hlavní, co jsem se naučil. Jít si za svým, zbytek nějak dopadne.

Fotogalerie
Diskuze