Vladimir 518: V Praze je zvláštní vyhulená atmosféra

Chceš dělat graffiti tady v Praze? Počítej s tím, že první rok tě budou všichni bít...

rozhovor

Vladimir 518

graffiti

Sám sebe definuješ jako gorilu i architekta. Co z tebe udělá gorilu?

Většinou jsou to nejrůznější drogy, přičemž za drogu považuju třeba i adrenalin před koncertem. To je chvíle, kdy musíš přestat přemýšlet, co bude za chvíli, a odevzdat se situaci. Ale úplně stejnej gorilí moment je dát dvacet vodek u baru.

Na své desce máš skladbu, která popisuje, jak se nejdřív strašně zmastíš, pak jdeš dělat graffiti, nakonec se popereš s policajty a ve finále skončíš v cele předběžného zadržení. Jak moc je to podle skutečnosti?

Úplně. Dali jsme si bacha na to, aby to odpovídalo i v detailech. Přesně tak to bylo. Šel jsem si udělat mejdan a do toho se ve čtyři ráno objevil střízlivej Hugo Toxx s barvama, že jdem dělat graffiti. Byla to šílená noc. A to byla přesně chvíle, kdy na to ta gorila ve mně dojela. Naběhli na mě opravdu brutální fízlové a já byl nezvladatelnej. Tak volali další… Skončilo to tak, že mě pacifikovalo osm policajtů. Vtipný bylo, že mě nemohli dostat pod kontrolu ani v osmi, tak mi neustále vyhrožovali, že zavolají „Petra“. A já, ať ho volají. Přijelo auto, ze kterýho vylezl ohromnej policajt a hned řval: „Kde je ten čurák?“ Nicméně ve finále jsem to nějak ustál. Dokonce ani Petr mě nakonec nezbil. Když mě vezli károu na stanici, Petr ke mně dokonce ještě přátelsky promlouval. Takový to, že jsem chytrej kluk a tak.

Krásná historka. Zavřeli tě alespoň?

Ne, dostal jsem pár stovek hodin veřejných prací. Ty jsem si odkroutil mezi dětma, pro který jsem dělal graffiti workshopy, takže to ve finále dopadlo celkem přijatelně pro všechny. Policajti to přežili, já to přežil a děti nakreslily něco hezkého.

Když už mluvíme o graffiti. Ty jsi kreslil poměrně dost. Já slyšel, že ta scéna je dost tvrdá. Mladý kluci prý dostávají dost zabrat…

Je to hodně vlčí a takový hodně rituální. I když pravidla fungování na graffiti scéně nikdo nestanovuje, jsou poměrně přesný. Není to vyloženě šikanování mladších, ale ten nerespekt k mladejm graffiťákům, který obtěžujou po městě ošklivejma kresbama, je velkej. Mladý kluci neznaj zákony graffiti scény a nikdo je ty zákony nenaučí. Takže se musí na ulici otlouct. Je to taková daň za jelimanství. Ale je to tvrdý. Z jedný strany po tobě jdou a bijou tě lidi a policajti za to, že kreslíš po městě, a z druhý strany writeři, že kreslíš hnusný věci. Ale je to očistný proces. Po filmu Gympl naběhlo do ulic spousty dětí s barvama a rozhodnutím, že budou writeři. A rozbijou si o to hubu. A to doslova. Ale když to přežiješ a získáš na té scéně respekt, někam se pak můžeš posunout. Ale bude to asi ze začátku bolet.

Sleduješ ještě vůbec český hip hop?

Vůbec. Dal jsem si na to zákaz a ten dodržuju. Neposlouchám nic. Je to v podstatě moje obrana proti tomu, aby mě ta muzika nepřestala bavit. V Čechách vychází strašně moc špatného hip hopu a já s tím nechci ztrácet čas.

Založil jsi vlastní hiphopový label Big Boss. Je dobrý byznys dělat v Čechách hip hop?

Ne. My jsme Bulharsko. Malá země, malý trh. Peníze tu na hudbě nevyděláš. Ale já jsem udělal Big Boss kvůli tomu, abych dal dohromady lidi, který jsou kreativní a baví je si hrát s muzikou, texty a výtvarnými věcmi. Je to vlastně to jediné, co poslouchám. Kapely na tomhle labelu. Hip hop v Čechách může mít problém, na který narazíš v malých zemích u spousty věcí. Nebude tu vznikat nic vlastního, bude se tu dál jen napodobovat část toho, co se dělá třeba v Americe nebo Anglii. Já jsem udělal label, abych to změnil.

Fotogalerie Diskuze