Tomáš Sivok: Největší mejdany jsou po titulu!

Proč jste se vrátil do Sparty? Copak v Itálii nebylo hezky? Holky, sluníčko…

Ale to jo. Bohužel jsme se nepohodli s trenérem. Klasická situace. Přestali jsme spolu komunikovat – a bylo. On měl asi trochu jiné představy. A já koneckonců taky.

O tomhle jsem už hodně četl…, trenér si nerozumí s hráčem. Jak to vypadá v praxi?

Jednoduše, přestane na tebe mluvit. A ty najednou nehraješ. Je to nepříjemná situace, ale trenéři většinou nemají potřebu podobné věci příliš vysvětlovat. A když tohle trvalo dva měsíce, rozhodl jsem se jít pryč. Což on zase přijal s úlevou.

Jaký je rozdíl mezi italskou a českou ligou pro obránce?

No… tak ono se to asi úplně srovnávat nedá. Je tam velký počet kvalitních cizinců a koneckonců Italové jsou mistři světa. Hraje se tam hodně zezadu a je to tam obecně daleko víc svázané bráněním a taktikou než třeba v Anglii. V Čechách je pár týmů, které se snaží hrát a kombinovat, zatímco tam se většina týmů snaží hrát to vždycky fotbalově, byť třeba brání.

Návrat do české ligy není vždycky legrace. Ostatně Tomáš Řepka ten tlak ustával dlouho a s různými výsledky. Není to risk se vracet? 

Já mohl jít do Wiganu, ale tam bylo ve hře jenom hostování na půl roku. A já si myslím, že je nesmysl někam jít na půl roku se tam jenom kouknout. Než si to stačíte osahat, je konec. A Udine za mě chtělo poměrně dost peněz, takže přestup byl mimo diskusi. Spartu znám, vím, jak to tu chodí, takže jsem si říkal, že když mám na půl roku někam jít, tak do Sparty. Navíc, jsem velkej sparťan, takže to nebylo dramatické rozhodování. Chtěl jsem ale hrát a dostat se do nároďáku.

Ale stejně – nebojíte se trochu toho „Řepka syndromu“? 

Já počítám s tím, že se po mně budou lidi vozit. Že budou čekat na každou chybu. Určitě je pár novinářů, kteří se na to těší už teď…

Ale nejde přece jen o novináře. S Tomášem Řepkou jste jednoznačně nejnenáviděnější obranná dvojice ligy…

No to určitě. Říkalo mi to už několik lidí. Ale víš co? Pro Tomáše to nebude problém, ten má podobné situace dokonce docela rád, a mě podobné věci taky nijak dvakrát nerozhodí. Nikdy jsem nesnášel lidi, co je někam posadíte a oni tam sedí. Já myslím, že když se hraje zápas, je dobře, když to má trošku šťávu, ne? Nemluvím teď o nějaké nenávisti, ale když to na hřišti trochu jiskří, je to fajn. Já se na to těším.

A fanoušci? Vzpomínám si, s jakým gustem na vás na Slavii pískali a při střídání jste šel naproti transparentu „Sivoku, smrdíš“…

Cizích fanoušků si během zápasu člověk vůbec nevšímá. Když na něj křičí vlastní, je to horší, člověka to trochu vnitřně žere, ale já s tribunami na Spartě vycházím, myslím, dobře. A cizí fans jsou mi jedno.