Vypněte toho chlapa!

V úterý byl slavnostně spuštěn projekt Červené tlačítko, které připravilo Národní centrum bezpečnějšího internetu (NCBI) ve spolupráci s vládním Výborem pro práva dítěte. Až podtud to vypadá dobře. Bezpečný internet? Práva dítěte? To je něco jako medvídkové panda nebo tuleni. To se líbí každému. Jenže celá věc má háček. Tohle jsou poslední dvě věci, které jsou na celá zprávě v pořádku. Následují samá negativa. Třeba to, že se kolem celé věci motá ministr Michael Kocáb. „Já to považuji za naprosto unikátní produkt,“ prohlásil ministr pro lidská práva když projekt představil. A co považuje tenhle člověk za unikátní prodkut, to musí být unikátní produkt…A nebo ne?

Pomocí speciálního software bude možné ohlásit závadný obsah na internetu, např. dětskou pornografii nebo xenofobní materiál. Pokud se dítě setká se stránkou, se kterou si neví rady, stačí zmáčknout tlačítko nainstalované do prohlížeče. „Stiskem Červeného tlačítka odešlete anonymní zprávu. Přijaté oznámení neobsahuje žádné osobní údaje, pouze URL adresu a případný komentář,“ ubezpečují autoři na webové stránce projektu.

Už se vám to nezdá? A bude hůř! Naši kolegové celou věc podrobili testování a zjistili, že ve skutečnosti jsem o výkonný špehovací systém, který odesílá poměrně značné množství dat někomu, kdo se jmenuje Pavel Vichtera.

Redaktoři serveru iDnes.cz program vyzkoušeli a zjistili, že aplikace na horkou linku odesílá mnohem více údajů, než avizují její tvůrci. „Především je to seznam stránek, které jste navštívili předtím, než jste nevhodný obsah nahlásili. Spolu s tímto seznamem má provozovatel Červeného tlačítka samozřejmě k dispozici i IP adresu odesílatele, se kterou je možné identifikovat samotného uživatele, respektive jeho počítač,“ upozorňují redaktoři serveru.

Koordinátor projektu Bezpečný internet toto nařčení odmítá. „Aplikace Červené tlačítko IP adresu neodesílá,“ uvedl Pavel Vichtera ve stručném prohlášení.

Data navíc leží na serveru soukromé firmy. Takže skvělé. Není nic lepšího, než odesílat data ze svého počítače nějakému Pavlu Vichterovi. Ten s nimi pak udělá velké věci. Třeba je předá policii. Nebo někomu úplně jinému. Nás by ale zajímalo něco jiného. Jak má vlastně dítě poznat závadný obsah? To se předpokládá, že každé dítě brouzdá po pedofilních stránkách, nacistických stránkách? Nebo po stránkách Zelených, kteří stále podivnějšího Kocába do vlády protlačili?

(Luděk Staněk)