Jiří Paroubek zveřejňuje historky s orálním sexem

Tedy, ne že by měl na svém webu vasevec.cz své vlastní historky s Petrou. Když se kdokoliv jí nebo jeho zeptá na otázku jejich pohlavního života, přecházejí to podezřelým mlčením, že to působí, že ani žádný nemají (v což pevně doufáme, protože nám na to, aby se nám udělalo špatně, stačily ty kreslené podobizny v Zeleném Raoulovi). Jiří Paroubek ale zveřejňuje na svém webu milé historky jeho velkého kamaráda Bohumíra Ďurička, který na křtu Paroubkovy knihy zastřelil dalšího jeho velkého kamaráda, Václava Kočku mladšího.

Bohumír Ďuričko totiž napsal knihu o svém životě, kterou nazval stylově Kočkoviny. Tvrdilo se, že by tam mohl být nějaký kompromitující materiál na Jiřího Paroubka a ten si řekl, že když na svém webu bude zveřejňovat ukázky z této knížky, dokáže, že tam nic kompromitujícího na něj nebude.

Akorát je dost divné, jaké pasáže z knihy Jiří Paroubek vybírá.

Z nich to totiž tak trošku vypadá, že Bohumír Ďuričko sepsal pornoknížku. Vybrali jsme jen pár vět pro rámcovou představu.

• Něžně mi ho pod stolem orálně vysála. Nikdo si ničeho nevšiml, sedla si, jako by se nic nestalo. Spermie zapila douškem vína.
• Něžně mě líbala, téměř bez pohybu to přišlo. Jemně vzdychala, na hrudi jsem cítil její dmoucí se ňadra a ztvrdlé bradavky. Vnímal jsem její ženskost. Sténala vzrušením. Při současném orgasmu jsem do ní stříkal semeno snad pětkrát, ne, sedmkrát. Myslel jsem si, že umřu. Takové vzrušení nemohu vydržet. Vydrželi jsme to oba.
• Janička už byla pod peřinou. Vzala si ho do úst. Ač unavený, ospalý, že jsem na milování už nemyslel, bylo moje mužství velmi rychle tvrdé jako skála. Pomilovala mě orálně tak, jak jsem to nikdy nezažil. Bál jsem se, že mi praskne penis a hned na to srdce.
• Moje prsty jí velmi něžně zajely do vzrušeného, vlhkého lůna, celým jejím tělem bouřila divoká, nezkrotná rozkoš. Můj úd nabyl v okamžiku tvrdosti křemene. Něžně a jemně vklouzl do sametových hlubin Janiččina těla. Netrvalo to ani tři minuty a proudy semene chladily rozpálenou touhu mé lásky Janičky.

Raději se nebudeme pozastavovat nad poetickými obraty typu „proudy semene zchladily rozpálenou touhu“, ale spíš nás zajímá, dle jakého klíče vybírá Jiří Paroubek ty úryvky? A nevypovídá to tak nějak freudovsky o tom, co se mu děje v hlavě? A co na to Petra? A chceme to vlastně vědět?

No, radši ne.

Foto: Profimedia.cz

(ah)