Konečné řešení romské otázky

„Koukejte vypadnout z našeho hřiště!“ zakřičel na mne a bráchu, když jsme se točili na malém kolotoči a čekali, až nás vyzvedne babička, která roznášela poštu a peníze v ostravské čtvrti plné snědých obyvatel. Rozhlédl jsem se, zda někde nelelkuje nějaký dospělý, protože ti se vždy do klukovských rvaček snažili přimíchat. Když je vám deset, vaše instinkty jsou zaostřeny na maximální výluku velkých lidí z vašeho světa – obyčejně do něj vstupují nezváni, snaží se vám říkat, co máte dělat, a používají při tom nefér chvaty. Cikánský chlapec se přiblížil na dosah, tak jsem raději vstal z kolotoče a postavil se mu. „Zmizte odsud, nebo uvidíte,“ stačil říct a už ji dostal. Výhodou dětského světa bylo, že fyzická síla vždy vítězila. Když jste byli silnější, mohli jste si dovolit spoustu drzých poznámek a jakékoliv posměšky vůči vám se protivníkům vracely v podobě rozbitých nosů. Cikánský chlapec se dal na ústup, tak jsem se rozběhl za ním. Ještě jsem mu zezadu podrazil nohy, aby si příště s Pražáky nic nezačínal. To bylo moje první fyzické setkání se světem multi-kulti.

Pozoruhodný na celém příběhu není fakt, že holé ruce zvítězily nad sekerou, ale to, že v téhle čtvrti moje babička roznášela peníze a poštu více než třicet let, a když šla koncem 70. let do důchodu, mohla se chlubit kamarádkám, že ji nikdy žádný cikán nepřepadnul. Myslím, že teď by se jí tolik nedařilo.

Pokud byste dnes někdy navštívili sídliště plné Romů, přepadne vás smutek. Nevzpomínám si, že jsem jako dítě viděl něco podobného, a to jsem s babičkou chodil do bytů, kde se to cikány hemžilo. Byl v nich nepořádek, ale nikdy mi nepřišlo, že se tenkrát chovali jako dobytek. Cokoliv ale dnes řeknete proti Romům, bude použito proti vám, i kdyby to nakrásně byla pravda. Média, která se farizejsky ohání svobodou projevu při protestech proti „náhubkovému zákonu“, ruší na internetu diskuse pod články o Romech a oslavují politiky Kocábova typu, kteří nás poučují o latentním fašismu v české populaci a slabé demokracii.

Je zajímavé, že ani Vietnamci ani Číňané s českým rasismem problém nemají. Tím, že nám pan Kocáb všem zakáže o Romech mluvit (a nejen o nich), žádný problém nevyřeší. Na druhou stranu je třeba poctivě říct, že romská otázka je v rámci naší ekonomiky miniaturním problémem. Finančně to vypadá následovně – například prohraná arbitráž spojená se jménem Vladimíra Železného by našim Romům stačila na životní minimum na celý rok. Takže navrhuji konečné řešení – stát by na Romy převedl veškeré akcie ČEZu, kterých by se pak nemohli zbavit, a ty by se převáděly z generace na generaci. My ostatní budeme mít vždy lepší pocit, když rozsvítíme žárovku či zapneme mikrovlnnou troubu. Romové už nebudou mít žádnou motivaci vykopávat kabely či rozebírat celé trafostanice a dávat je do sběru, protože by byli sami proti sobě. Pokud někdo nebude chtít na Romy přispívat, bude šetřit elektřinou a svítit svíčkami. Všichni vyhrajeme a náš svět se stane zase hezčím místem.

(Antonin Herbeck)