Sociální sítě jsou pro chudáky

Skamarádil jsem se Slávkem Bourou a zpěvákem Davidem Krausem. Chvilku jsem z toho měl hřejivě teplý pocit, stejný, jako když si na vás vleze sousedova opelichaná kočka a začne vrnět.

Začal jsem pátrat, s kým se moji kamarádi kamarádí a koho obdivují. Slávek Boura obdivuje Dana Holovského a Maxim Turbulenc, Davidu Krausovi se zase líbí hudba Davida Krause. Šokovaně jsem poodstoupil od počítače, ti lidé byli připraveni na sebe prozradit i ty největší intimnosti. Přezkoumal jsem své další kamarády – mezi tlupou neznámých neandertálců zde byla moje bývalá asistentka, šéfredaktorka Cosmopolitanu a syn vtipně nevtíravého baviče. V životě jsem neměl tolik kamarádů.

Další den jsem je všechny zrušil. Cítím se teď trochu asociálně, ale Facebook mám ve stejné oblibě jako lidi, kteří nosí sluneční brýle na večírcích nebo myslivecké klobouky za volantem. Facebook je pro exhibicionisty, lidi, kteří ve škole neměli žádné kamarády a teď se to snaží dohnat, a pro naše děti, které jsou díky nám dostatečně chytré, aby rozpoznaly latentního pedofila od dvanáctileté školačky. Jen jim trochu vrtá hlavou, proč nová kamarádka tak zoufale potřebuje jejich fotky ze sprchy.