Pavel Bém je chudák, ale ten nejlepší

Příběh Pavla Béma je českým voličům dobře znám. Poctivý pracant, který si sem tam zajede na nějaký ten kopec, aby na něm nabral dostatek energie k dalším náročným jednáním na pražském magistrátu. Nejlépe o otevřených kartách, které přece nestály tak moc.

Když už má Pavel Bém čas, a to nebývá zrovna obvyklé, píše pohádky pro děti i pro dospělé nebo poskytuje rozhovory o tom, jak jsou na něj všichni v okolí zlí a kolik má na tom magistrátu práce a nikdo to neocení.

Jeden takový dnes získal i server Idnes. Navíc z něj vyplynulo, že Pavel Bém má za to, že si za všechny své eskapády, triky a kličky zaslouží pochvalu. No ještě aby ne. Dokázal se totiž hrdinně postavit Mirku Topolánkovi.

Někdo zašlápne u potoka Botič nešťastného broučka… Nepřeháním. Když si uděláte jednoduchou statistiku výstupu v médiích, je tomu tak. Ale nestěžuji si. Já měl dlouho relativně štěstí, ale změnilo se to poslední dva roky, kdy jsem si troufl postavit se Mirku Topolánkovi.

Chvílemi se skoro zdá, že na otázky neodpovídá sám Bém, nýbrž nějaký robot, na kterém někdo zmáčkl tlačítko „mluv s voliči krásným jazykem“ a nechal ho jet jako kafemlejnek.

Stokrát jsem ale v horách zažil slotu, nečas, drama, stokrát jsem bojoval o život a jsem zvyklý, že na mě fouká. Jsem přesvědčen, že na té tenké hraně, kdy je člověk zátěží a přínosem pro politickou stranu, jsem ještě na straně přínosu. Kdybych měl pocit, že jsem zátěží, nemohl bych to dělat.

Jestli po tomhle nemáte slzu v oku, musíte být buď Mirek Topolánek nebo starosta Jančík. Pokud je tomu jinak, nemáte srdce.