Jana Kratochvílová říká, že by se její moč dala používat jako voňavka

Piss and love

Kdybyste se zeptali na pořadník našich nejmilejších žen na světě, tak by mezi nimi nepochybně byla Kate Upton, cikánka Jolanda, naše máma nebo Emma Wattson. Ale speciální místo v tomto top ten žebříčku má i nejtajemnější ze všech (ne)lidských entit – Jana Kratochvílová. A to zcela neironicky. Protože sice si nejsme jisti, jestli je tato paní nemocná nebo ne, ale prostě se nebojí být sama sebou. Což se rozhodně nedá prohlásit třeba o našem šéfredaktorovi, který si v rámci krize středního věku objednal oříškově hnědé tupé a přihlásil se na kurz cha-chy a svádění od lektora flirtování, co má asi 165 centrimetrů a používá pánskou voňavku jako silové pole.

Ale zpátky k Janě.

Ještě za komunismu udělalo toto podivné stvoření tak velký poprask v hudebních vlnách, že měla šanci zlomit páteř komunismu lépe, než steroidy naboostovaný Havel v godzillotanku. Nikdo nebyl připraven v té době na křehkou, sexuálně otevřenou holku s obrovskýma očima.

Lidi ji milovali za její písničku V stínu kapradiny, nádherný hlas, nonkomformní názory i chování. Tak se jí radši komunisté opatrně zbavili. Dovolili jí jet na irský hudební festival reprezentovat republiku a pak všude rozhlásili, že emigrovala, čímž jí zhatili možnost se vrátit zpátky za rodinou. Ale Jana si s bubeníkem Pražského výběru udělala v zahraničí kariéru i tak. A postupně začala narůstat i její výstřednost.

Pokud za komunismu byla podivná jen díky nesourodému oblečení (které působilo jakoby se pomazala medem a vyválela se v kontejneru Armády spásy), asymetrickým copánkům a krepatým vlasům, tak postupně evolvovala v Pokémona, který se potírá různými barvami, hlavu si zahaluje do sítí a šperků a tvrdí, že svou DNA si můžete jednoduše změnit pomocí vyzpívání určitých tónů. A při potírání medem se už neválí v charitativním oblečení ale v mixu ze Ztrát a nálezů a sběrného odpadu.

Celková změna nebyla ale jen vizuální. Její psýché se propadlo do vortexu bludných spirituálních představ, což je děsivé. Ale na druhou stranu… viděli jste někdy někoho takhle šťastnýho jako v tomto videu? My ne.

Nedávno tato autorka písníčky Dlouhá bílá žhnoucí kometa prohlásila, že mění své jméno na Uriel. My nad tím jen mávli rukou, protože jsme si říkali, že to zas určitě odkazuje k nějakým těm andělským entitám či tentononcům z devátého okruhu nebeského domu Merukuru, co ji mají ochraňovat. Nakonec se ovšem ukázalo, že to bude mít spíš něco podobného s urologií. V jedné talkshow totiž prohlásila něco velice odvážného.

„My vegani máme tak pročištěný systém, že naše moč voní. Kytičkama a jablkama. Protože jsem ryzí vegan, je to úplně čiré. Můžete to použít jako voňavku, to už Jirka si všiml. Čůrání se dát i pít. Kdybyste byl na poušti, je to léčba. Když jste v místě, kde není voda, můžete použít vlastní moč.“

Eeeeh, dobře no. Pořád tě máme rádi Uriel, ale prosím, tohle je už trošku moč.

Holkometr

 
Jak to vidí ostatní?