Emma Watson byla jenom v podprsence na festivalu Burning Man

Chňo, chňo, chňo.

Ach ty dětské lásky. Co na tom, že Emma Watson vypadá trochu jako Richard Dawkins.

My jí prostě stále milujeme a milovat budeme, protože jsme s ní vyrůstali a stalo se z ní chytré stvoření, co nám dokázalo vysvětlit, že feminismus není jenom výmysl přehnaně aktivistických individuí, co žerou bio syrovátku, řvou i v trafice při nákupu kafe „smrt patriarchátu“ a říkají si Ranní rosa. Ukázala nám, že feminismus může být sexy a je možné se o něm v klidu bavit bez emocí. Protože cokoliv, co nám řekne Emma, tak prostě zbožně odkýveme. A kvůli ní se kryptofeministy klidně staneme. Kvůli ní se totiž klidně staneme i Adventisty sedmého dne nebo Uctívači ginga.

A proto  se nám nemůžete divit, že i když nám bude třeba přes padesát, tak se budeme stále stydlivě těšit na každý odlesk nahé kůže nebo podrsenky, co nám Emma ukáže. Její kult totiž v naší redakci roste rychleji než délka trestního rejstříku Tomáše Řepky nebo naše erekce při představě toho, jak Václav Klaus mladší spadne ze schodů.

Emma si vyrazila nedávno na legendární festival Burning Man, kde se v poušti se svými kamarády v písečných bouřích producírovala jen tak v bikinách a fetišistické síti, a pár hezkých fotek z této akce uniklo. A nepomohlo jí, že si nasadila masku. Protože my máme Emmu napozorovanou tak, že bychom ji poznali i z letmého pohledu z okna vesmírné stanice SOJUZ, i kdyby stála v burce vedle brněnského orloje.

Protože stejně jako v pohádkách poznali princové všechny ty princezny schované pod prostěradlem a jiným kusem hadru, tak i my bychom poznali záhyb jejích prsou mezi tisíci dalšími. A naše srdce pak přetéká láskou víc než naše naběhlé gonády…ok, dobrá, zase nám někdo vyměnil ty nikotinové náplasti za estrogenové pásky. Tohle si kolegové z Esquiru odskáčou. Ale tentokrát fakt už.

Holkometr

 
Jak to vidí ostatní?