Kryštof Michal: Nejsem žádnej zpěvák roku!

Frontman kapely Support Lesbiens se věnuje mnoha věcem, ale ve všem musí být přinejmenším „velmi dobrej“.

Jak dneska vzpomínáte na natáčení filmu Samotáři, kde jste dělal Davidu Ondříčkovi asistenta režie?

Rozhodně v dobrém. Naučil jsem se na něm všechno, co k filmařině potřebuju.

Původně jste tedy zamýšlel zůstat u filmu?

Já jsem kdysi dávno jako mladej sebevědomej kluk šel dělat do reklamky jako runner, kdy sbíráte odpadky a nosíte kafe. A po nějaké době jsem zašel za jedním z tehdejších šéfů tý reklamky s tím, že bych chtěl zkusit dělat něco v produkci. A byl jsem přidělen přímo do produkce a pomalinku jsem začal nakukovat do postprodukce. Hodně jsem se tam naučil, a když to šlo a byl volnější režim, dělal jsem druhýho nebo třetího asistenta režie. Lákalo mě to.

A proč jste se coby sebevědomý mladý kluk nepokoušel rovnou o post režiséra?

Asistent je nesmírně důležitej při přípravách natáčení, přijde na plac a říká, kde mají lidi být, v podstatě to natáčení řídí, umí držet i náladu a tak dále. Důležitá je obecná znalost prostředí, nemusíte znát samozřejmě do detailu všechno, ale o všem mít alespoň základní povědomí. Režisér se pak může soustředit jenom na to režírování, na to ostatní má asistenta.

Chtěl byste dělat asistenta režie nějakého velkofilmu?

Napadlo mě to, a dokonce bych to dělal velmi rád, ale já na to kvůli kapele nemám vůbec čas. Filmem Samotáři to pro mě skončilo.

Ale dodnes vás kromě jiného živí i natáčení reklam…

Letos jsem jich natočil pět, ale normálně jsem jich točil třeba čtyřicet, někdy i víc. Já mám výhodu, že mě kapela uživí a to natáčení mám pro radost.