Jak jsme si vyzkoušeli práci detektiva

Žena nemá šanci uniknout. Chodec a náš redaktor Rozikruz se nenápadně přesunují obchodním centrem a vědí o každém jejím pohybu. „Je dole v garážích a sedá do bílé astry.“ „Jedem.“

Sledovat člověka je zvláštní pocit – jako byste dělal něco zakázaného. Nazrzlá hnědovláska na displeji telefonu nic nezákonného neprovedla – jen možná souloží trochu víc a jinde, než by se líbilo manželovi. Tomáš Chobotský, šéf a majitel společnosti Alfa, si podobné otázky neklade. Dostal zakázku, takže dělá to, co obvykle. Ostatně sledovat amatérku je celkem jednoduché a zvládne se to ve čtyřech lidech. „Jednou jsme šli po chlápkovi, který dřív pracoval pro Mosad, a na toho jsme se nechytali ani ve dvanácti. Vycházel zadníma dveřma, dokázal se v obchodě ztratit mezi regálama a zmizet, měl to prostě v krvi.“

Přestože zrzka není zrovna složitá kořist a s mezinárodní špionáží nejspíš nemá nic společného, detektiv Rozikruz si připadá velmi dobrodružně. Jeho kariéra v bezpečnostní agentuře Alfa (specgruppa „A“) totiž připomíná raketu. Předevčírem dostával v rámci přijímače kolenem do hlavy a střílel ze samopalu, včera bránil napůl opuštěnou fabriku před sběrači kovů a jako člen zásahového komanda vyjížděl k napadenému objektu – a dnes postoupil mezi elitní sledovací tým. Ve chvílích, kdy se tajně objevoval v redakci a vzápětí neznámo kudy mizel, o svém novém šolichu vyprávěl velezajímavé věci. Takže jestli si chcete hrát na detektiva a nemáte nervy na policejní akademii, trochu jsme vám prošlápli cestu: