Ovládejte masy pouhým hlasem!

Nakonec vás dostanou. I když zmizíte do jeskyně a budete si hrát na poustevníka, jednoho dne vás vytáhnou a budou chtít vědět, co jste tam tak dlouho dělal. A vy budete muset souvisle promluvit. Chcete zvýšit plat? Nejspíš se budete muset vypravit za šéfem a pronést projev. Plus porady, vyprávění strhujících příběhů v hospodě, případně rozloučení s kámošem motorkářem, který tu zatáčku u topolu nakonec nevybral.

Schopnost dát dohromady několik souvislých vět, abyste mohl poděkovat Akademii, rodičům a Bohu, prostě patří do arzenálu úspěšných chlápků. Jenže předstoupit před zástupy se svým osobním evangeliem a nevypadat při tom jako idiot, není tak docela jednoduché. Představte si všechny ty moderátory zábavních pořadů, svatební řečníky a zmatené kolegy, kteří právě slyšeli vynikající vtip a snaží se vám ho překoktat. Jak ale dokazují politici a pojišťováci, když umění veřejného řečnění ovládnete, můžete posluchače přesvědčit i o naprosté pitomosti.

Což se může hodit. Takže jsme Rozikruze vyslali na minikurz rétoriky k Renatě Bulvové. Tahle charismatická žena, absolventka autorského divadla na DAMU a zkušená lektorka všeho, co souvisí se slovní exhibicí, by naučila řečnit i sněhuláka. „Nemusíte na to mít nějaký zvláštní talent – zvládne to pětadevadesát procent populace,“ povzbudila Rozikruze a pak mu prozradila tajemství, které z něj možná konečně udělá člověka.

Kdo honí medvěda?

Asi ten pocit znáte: Máte promluvit na poradě před firemními hlavouny a jste pěkně nervózní. Sice jste si doma sepsal, co jim chcete říct, naučil se to skoro nazpaměť, ale když přišla vaše chvíle, někde se to zadřelo. Pot, sucho v puse, zabetonovaná hlava, nejasné blábolení a útrpné pohledy, konec. A pozor, teď přijde to tajemství. Dýchání. Ve chvíli, kdy předstupujete před publikum, se totiž vzhledem ke stresu a trémě změní způsob vašeho dechu.

„Dýcháte do hrudníku, což je vhodné při lovu na medvěda, ale ne k oslovení lidí. Při takovém dýchání přicházejí věty, které nemají koncept, jsou bez tečky, možná myšlenkově nabité, ale ne do hloubky. Řeknete jednu a pak ji musíte dovysvětlovat. Takže se nejdřív musíte dostat do psychofyzického uvolnění.“ Jak? Nejdřív to chce správný postoj: Nohy rozkročené do šířky ramenou, mírně pokrčená kolena, uvolněné kyčle, vzpřímená hlava a těžiště nachýlené dopředu, což evokuje naléhavost toho, co se chystáte říct. „Ať uděláte tělem cokoli, odrazí se to ve vašich myšlenkách.“ A samozřejmě nádech.

Jenže ne lovecká hruď, ale břicho. Klidný nádech do břicha s lehce napjatou bránicí, nádech s pocitem, že dýcháte něco voňavého – s uvědomováním si středu vašeho těla, solaru plexus, zdroje energie, jemuž Japonci říkají hare, Číňané čchi, zdroj energie, Indové třetí čakra. „Jde o to, dostat dech nahoru a pak pozorovat, jak výdech prochází energetickými uzly. Ke správnému provedení pomáhá opření jazyka o dásňový výstupek. A tenhle cvik můžete dělat kdekoli. Prostě necháte, ať se ve vás dýchání děje.“ Což přispívá k naplnění cicerovského hesla: „Jen uvolněný člověk je skutečným tvůrcem a myšlenky ho napadají rychlostí blesku.“ Chápete? Rychlostí blesku. Má tedy smysl psát si předem scénáře a pilovat zaručeně účinné obraty? Další tajemství: Rozhodně nemá!

Klapka? A jedem!

Domácí příprava je fajn, když se učíte na zkoušku a snažíte se něčemu porozumět. Nicméně jestli se nechystáte číst z papíru referát, ale říct si šéfovi o víc peněz, žádné lingvistické varianty nemá smysl vyrábět. Když se totiž připravujete doma, jste v docela jiném stavu mysli, než když si sednete na židli, chlápek v ředitelském křesle položí telefon a zeptá se, co sakra chcete. „V tom okamžiku je šéf ve výhodě, vůbec netuší, že vy něco takového doma urputně řešíte.

Připravovat si přesné znění vět – snad kromě úvodní, zdvořilostní – vás nanejvýš rozhodí. Je mnohem lepší vycházet z přítomné situace, může se stát spousta věcí, vejde sekretářka se šanony, zazvoní telefon… Nebojte se, důvody, proč si zasloužíte vyšší plat, máte v hlavě, už jste to stokrát řešil s kamarády v hospodě, nauvažoval jste se dost. Teď stačí jen se správně nadechnout, uvolnit a nechat myšlenky dít.“ No a když jsme zase u dýchání – jakmile jednou naplníte plíce vzduchem a máte něco na srdci, vyplatí se mluvit hned, nevypouštět vzduch naprázdno a následně zoufale nelapat po dechu (pochopitelně do hrudníku) a postupně se ztrácet v chaosu a nervóznět.

Rozikruz na rozvoj této užitečné schopnosti použil pod Renatiným vedením zábavné cvičení: Skloníte se k zemi, pomalu se nadechnete, zaměříte pohled na náhodnou věc v místnosti a po napružení bránice ji okamžitě pojmenujete a lokalizujete. Můžete třeba zjistit, že „stará ožehlá ponožka visí na jiskřícím lustru“, a jiné zajímavé věci.