Vědecký test: Jak chlastat a přitom nepít?!

Ano, na některé přelomové vynálezy přišly nejlepší mozky lidstva nejen díky neúnavné práci a maximálnímu nasazení. Leckdy musela pomoci náhoda. Kdyby skotský vědec Alexander Fleming neměl svinčík v laboratoři a do Petriho misek se mu nedostala plíseň, nikdy bychom neměli penicilin. Za to, že lék vyvíjený proti chřipce zvaný Viagra se nakonec hodil k léčbě něčeho úplně jiného, taky můžeme vyšší moci jen děkovat. Náš dnešní experiment má podobnou historii. Jeden z asistentů doktora Knoblocha začal nedávno jevit jasné příznaky deprese a malomyslnosti. Zpočátku tomu dobrosrdečný vědec nepřikládal velkou váhu. Jenže stísněnost asistenta Rozikruze se zdála den ode dne nabírat na intenzitě. Krevní testy ani pohovor u psychologa neodhalily příčinu jeho zamlklosti. Vše vyšlo najevo až při tradičním pátečním vědeckém sympoziu v žižkovské restauraci U Ajnštajnů. Čím opilejší byli členové Knoblochova týmu, tím odvážnější teorie začali vykřikovat. Jediný člen se do tohoto brainstormingu nezapojil. Místo zábavy srkal Rozikruz v koutě mrkvový džus. Už nemohl déle zapírat. „Moje holka mi zakázala pít alkohol,“ vypadlo najednou z nebohého vědce. V tu chvíli se dr. Knoblochovi ďábelsky zablýsklo v očích. Alkohol by se přece mohl dostat do těla i jinými způsoby než tradičním polykáním. Tento experiment může pomoci všem, kteří svým partnerkám neprozřetelně slíbili, že přestanou chlastat.

Jde nepít, a přece se opít? To je hozená rukavice. Z estetických důvodů jsme se rozhodli experiment neprovádět na ochablém těle Rozikruzově a pro tento účel angažovali jako pomocnou vědeckou sílu půvabnou studentku chemie Martinu.