Pivní dieta: Našich 14 dní jen na pivu

Právě v tomto okamžiku se neuvěřitelné množství lidí baví o obsahu svých střev. Jen pár z nich jsou opravdoví úchylové, kteří si libují v koprofilii. Většina z nich jsou ženy, které probírají své nesmyslné diety, kterých jsou plné ženské časopisy. Najde se však i nemálo jedinců, kteří chtějí pomocí půstu očistit nejen své tělo, ale i mysl, dosáhnout duševního růstu nebo osobního prozření.

Jednou z populárních diet je takzvaná limonádová dieta nebo také superčistič. Její vyznavači přežívají pouze na koktejlu z citronové šťávy, javorového sirupu a kajenského pepře a rutinu si zpestřují ranním klystýrem ze slané vody. Tímto drastickým způsobem hubla Beyoncé kvůli roli ve filmu Dreamgirls nebo Jared Leto, aby se zbavil špeků, které nabral pro roli Lennonova vraha tlustoprda Chapmana.

Já však nejsem ani herec, ani tanečník nebo muzikant. Jsem jen obyčejný násoska, kterého jeho váha nebo zdraví zajímají asi tak jako výsledky synchronizovaného plavání na olympijských hrách. Nebudu však lhát, že jsem nebyl zvědavý na zážitek, který mému tělu přinese měsíční intenzivní pivní kúra. Pivo je podle mě dobrá volba. Rozhodně lepší než slaná citronová břečka. Abych se po probuzení lépe vzpamatoval, rozhodl jsem se zařadit do svého půstu jednoho panáka fernetu. Spočítal jsem si, že denně spotřebuji 10 až 25 piv v závislosti na tom, jaké úrovně spirituality budu chtít dosáhnout. Když k tomu připočítám pražskou vodu, která je prý plná estrogenů, nemůže mě mystický zážitek minout. V obchoďáku jsem nacpal plný vozík pakly braníků a pro zpestření jsem přihodil několik plzní. Zmíněný vozík jsem se pak jal tlačit k žižkovskému činžáku, ve kterém přebývám.

1. DEN

Probudil jsem se kolem poledního, kopnul do sebe féro a otevřel pivko. Jo, asi jsem se zapomněl zmínit, že nemám stálé zaměstnání. Dělám tak maximálně dva týdny v měsíci, abych měl na zaplacení složenek, a zbytek času věnuju obrážení hospod s kámošema a sem tam si zahraju fotbálek. Po prvním plecháči jsem se necítil nikterak duševně obrozený, a tak jsem otevřel další a vypil ho ve sprše. Pak jsem nacpal několik plechovek do kapes a šel se projít. Začal jsem mít hlad, což se dalo vyřešit jedině dalším pivem. V Praze bohužel začala nedávno platit vyhláška o zákazu konzumace alkoholických nápojů na veřejnosti, a tak jsem další plechovku musel vyzunknout v telefonní budce. Hlad mě přešel, ale dostavil se opačný problém. Přidal jsem do kroku a zamířil do hospody. Mávl jsem na barmana a zapadl na hajzlíky, kde jsem si na roličku poznamenal první poznatky. Zatím nic zvláštního, ale je to teprve první den, prokrista.

Usadil jsem se před telkou, ve které běžela olympiáda. „Jídelák nepotřebuju,“ prohodil jsem k barmanovi, i když mi ho nijak nenutil, „držím totiž půst. Pivní půst! Nejím, jenom piju pivo.“ Čekal jsem nějakou dobrou radu, ale místo toho se mi dostalo jen úšklebku. S předsudky se prostě pivní půstař musí vyrovnat. Kdybych řekl, že cucám citron posypaný pepřem, tak si ostatní budou myslet, jak jsem trendy, ale když jim řeknete, že chcete vydržet 14 dní jen o pivu, tak s vámi budou zacházet jako s pobudou. Až do půlnoci jsem se postil jen na točeném pivu a s pocitem, že jsem úspěšně zvládl první den, jsem si poznamenal: „Cítím značnou opilost.“ Pak jsem odpadl.