Muži pod kudlou: Plastika pro chlapy

Na operaci je příjemná snad jen ta narkóza. To mi kdysi řekl kamarád před svým nástupem do nemocnice. Musel jsem souhlasit, protože všechno ostatní stojí za houby. Nejdřív držíte hladovku, pak do vás někdo řeže a píchá, když se proberete, bolí vás tu a tamhle a čeká vás nemocniční strava, často horší než předchozí půst. A potom ještě několik dní nudy mezi cizími lidmi, v cizí bílé posteli a v nemocničním odéru. Zkrátka a dobře, i bez pooperačních komplikací nebo dlouhé a náročné rekonvalescence je chirurgická operace zážitek, ve kterém si nelibují snad ani notoričtí hypochondři. Ale co naplat – někdy je to prostě nutné.

Přesto dnes stále více lidí podstupuje operační zákroky, aniž je k tomu žene obava o zdraví či o život. A dokonce za celé to martyrium ještě zaplatí ze své kapsy. Ne, nejsou to blázni, ani masochisté, jsou to klienti plastických chirurgů. A skutečně jim to stojí za to. „Život přece není jen fyzická stránka,“ říká mi ve své ordinaci plastický chirurg Tomáš Doležal (www.plastikapraha.cz) a já přemýšlím nad trochu paradoxními slovy od člověka, jehož profesí je měnit fyzický vzhled svých pacientů. „Psychická složka se od našich lékařských výkonů nedá oddělit. Prsa, vlasy, nos nebo uši, tím vším léčíte často dlouholeté mindráky. Jedničky prsa? Po fyzické i funkční stránce to je v pořádku, ale tu ženu mohou trápit od puberty. Uděláte jí větší prsa a ona si najde partnera, změní práci, stane se úspěšnější. Člověk po plastické operaci rozkvete, cítí se šťastný, vyřeší si svá traumata. To je velmi důležité, protože to je vlastně hlavní důvod, proč to děláme a proč to pacient podstupuje,“ osvětluje mi Tomáš Doležal poslání plastických chirurgů. Nelze než s ním souhlasit.

Ačkoli se i dnes najdou ženy světice, pro něž je sexy především mužský mozek, do ordinací plastických chirurgů stále častěji míří i muži. Je to všeobecný trend, který potvrzuje další z plastických chirurgů, Patrik Paulis, (www.plasticpatrik.cz). „Mužů nám opravdu přibývá. Samozřejmě že jich zdaleka není tolik jako žen, ale přesto to není zanedbatelný počet. Řekl bych, že budou tvořit asi deset procent našich klientů,“ potvrzuje Patrik Paulis. Znamená to snad, že už i muži začínají být posedlí svým vzhledem jako jejich něžnější protějšky? I na tom bude něco pravdy, ale nepochybně platí také slova plastického chirurga Josefa Němečka z Karlových Varů: „Doba dnes tlačí na to, aby lidé na určitých postech nebo v některých kruzích dobře vypadali. A tomu plastická chirurgie také pomáhá.“