Manuál pro nikdy nekončící mládí

Ráno v půl čtvrté jsem se vzbudil a uvědomil si, že je to na minutu přesně čtyřicet let, co jsem se narodil. Ještě včera jsem prožíval těžkou depresi. Myslel jsem si, že až mi na krk skočí ta odporná čtyřicítka, nebude už nic jako dřív. Starostlivě jsem si prohlédl své ruce. Pak jsem se postavil před zrcadlo. Mohl jsem si to dovolit. V tuhle dobu doma všichni spí. Že by to byla nějaká sláva, to se říci nedalo, ale ani žádná tragédie. Prostě normální chlápek s větším pupkem od chlastu a vysedávání za počítačem, na skráních šediny, kolem očí vrásky. Ale jinak nic. Napil jsem se mléka a šel si lehnout. Když jsem se znovu vzbudil, bylo vše při starém. Odpoledne jsem v garáži něco kutil a poslouchal rádio, kde nějaký šedesátník vyprávěl, jak se obával čtyřicítky, pak padesátky, pak šedesátky a teď sedmdesátky.

Vždycky čekal s hrůzou na změnu číslovky, ale když se nic nestalo, žil spokojeně dál dalších deset let, než se znovu přiblížila ona změna. Bral jsem tu rozhlasovou relaci jako znamení osudu. Tedy to, že jsem to vyslechl zrovna v den svých čtyřicátin. A pak jsem si řekl, že budu bojovat. Nedám času šanci. Večer jsem strávil u internetu, pak jsem vyrazil do knihovny, pak jsem se s kamarády vydal do světa, a když jsem tohle kolečko absolvoval (trvalo to asi rok a půl), sestavil jsem tenhle manuál. Nejde o to, abyste se nějak týrali a večer lehali do postele uštvaní, ale s pocitem, že je to pro vaše zdraví. Naopak – smyslem je, abyste se cítili dobře. K tomu potřebujete několik docela banálních věcí. Začneme ale s jídlem. Dal jsem si tu práci a zjistil, co baští lidé v oblastech, kde se dožívají vysokého věku v plné duševní a fyzické svěžesti…