Návod jak přežít životní katastrofy

Co je to nejhorší, co se může stát? A když už k tomu dojde, jak z toho ven? Od smrti přes rozvod až po okradení – poradíme vám, jak se s tím co nejlépe vypořádat.

Nemusí to o sobě dát vědět hned, ani za měsíc, nebo dokonce za rok, ale je pořád s námi a číhá to na svou šanci – a když to pak zaútočí, tak to stojí za to. S každou další narozeninovou oslavou roste riziko, že onemocníme nějakým nevyléčitelným svinstvem. Vaši rodiče k tomu mají ještě blíž. Je před vámi dalších 365 dní, během nichž vám vaše holka může zahnout. Nebo několik perných hodin, které člověk stráví na cestě z hospody domů a během nichž se může stát cokoli. Smůla se zkrátka může přilepit na kohokoli z nás. Ale hlavu vzhůru. Nemusíme věřit v zázrak, stačí, když se aspoň připravíme na nejhorší. Protože ten, kdo ví, má jen poloviční trable. Což je důvod, proč jsme odložili stranou fotky svlečené Rachel Stevensové a místo toho jsme se rozhodli v tomhle čísle otisknout pár tipů, jak si poradit s tím, když se na vás nalepí smůla.

01. – SMRT BLÍZKÉHO

Vašim rodičům hrozí stoprocentní riziko, že zemřou, a pravděpodobně k tomu dojde ještě za vašeho života. Přesně tenhle druh myšlenek nás budí ze spaní, když je nám kolem pěti let, ale jakmile se začneme zajímat o holky, pivo a fotbal, přestaneme na to myslet. V mnoha případech předchází smrti dlouhá nemoc, takže se na to člověk stihne jakž takž připravit. Ale náhlé úmrtí? Až dnes půjdete spát, zkuste si připomenout, že největším zabijákem dospívajících kluků ve věku od 15 do 24 let – přesně takových, jako je váš bratr, bratránek nebo kamarád – jsou autonehody (zahyne při nich zhruba třikrát víc kluků než holek).

Jak poznat, že je něco v nepořádku?

Nenahmatáte pulz.

Jak si s tím poradit:

„Dobrá zpráva je, že většina lidí dnes ztratí rodiče až ve vyšším věku, zpravidla kolem padesátky,“ říká psycholožka Jana Hrubá. „Stačí, když se podíváte do novin, do rubriky Úmrtí – lidé se dnes běžně dožívají tak osmdesáti devadesáti let.“ Jana Hrubá k tomu podotýká, že když lidé slyší o úmrtí někoho blízkého, nechtějí tomu nějakou dobu uvěřit. „Rozhodně byste si měli vzít volno,“ doporučuje. „Stejně tak důležité ale je přijmout, co vám říká vaše tělo i duše.“ Co následuje, se dá popsat jako rozpolcená osobnost – jedna část vašeho já se vyrovnává s emocemi a druhá vyřizuje praktické věci, jako například pohřeb. „Člověkem cloumají emoce,“ říká Jana Hrubá, „a všední záležitosti spojené s pohřbem skýtají aspoň částečný únik. Podle mě dávají lidem pocit, že mají věci aspoň zčásti pod kontrolou.“ Dobrá zpráva: Většina lidí nepotřebuje pomoc expertů, aby se z toho dostala, život se zanedlouho sám vrátí do starých kolejí (nejpozději za několik let). „Pomůže, když si s někým promluvíte, celá věc dostane reálnější obrysy,“ říká Jana Hrubá. „Když jste na to sami, pořád bojujete s tím, že tomu nemůžete uvěřit.“

Praktické věci:

Když zjistíte, že je váš blízký po smrti (za předpokladu, že jste uvědomili lékaře), zavolejte pohřební službu – přijede bledý, vysoký chlápek v černém obleku, který si už bude vědět rady. Nezapomeňte si při tom zajistit protokol o úmrtí, který vystaví buď váš lékař, nebo o něj požádejte personál v nemocnici. Pokud šlo o náhlé úmrtí, měl by dotyčného prohlédnout patolog. Pak už jen požádejte o povolení k pohřbu (žádá se o něj minimálně pět dní předem). Průměrný pohřeb vás vyjde na 12 až 15 tisíc korun.