Tequila: Návod k použití

Blbej kaktus, pomyslel jsem si, když jsem už poněkolikáté zajel nohou mezi ostré listy agáve. Botanici by mi asi dali záhlavec, protože agáve samozřejmě žádný kaktus není, což je vám ovšem celkem putna, když máte rozpíchaná lýtka. A navíc, jste tu kvůli chlastu.Slunce si vychutnávalo moji lebku a pomalu přivádělo mozek do varu a všude kolem mě se ozýval ostrý zvuk, jak dělníci odřezávali dužnaté listy z jádra agáve. Byl jsem na jedné z nekonečných plantáží, kde roste tato základní surovina pro výrobu tequily, a ti kolem byli praví nefalšovaní jimadores (to je španělsky, víte, a označují se tak dělníci, kteří agáve sklízejí). To jádro agáve (jmenuje se pinos) váží kolem čtyřiceti kilogramů a až projde celým procesem zpracování, bude z něj zhruba šest litrů tequily.

Aby se dělníci uživili a aby palírna naplnila svou kapacitu, musejí denně sklidit 175 těchto jader. Těch dělníků je na polích na tři stovky, sklízejí každý den v roce a jeden z nejproslulejších producentů tequily, palírna La Casa Herradura, posílá do světa láhve s tou nejlahodnější tekutinou, jakou si jen dokážete představit. Jen abych vás naštval, musím napsat, že za tequilu El Jimador, která u nás stojí skoro pět stovek, zaplatíte v podnikové prodejně v přepočtu asi osmdesát korun (praktická informace – z Mexika můžete mít zavazadlo o váze 32 kg). Herradura je jen jedna, ale palíren více či méně dobré tequily je v mexickém údolí Tequila, kde leží i městečko Tequila, nepočítaně.

Jak si vychutnat tu pravou tequilu

Rituál přímo z Mexika

Prozatím zapomeňte na citron a sůl. Nalejte si kvalitní tequilu do sklenky (Mexičani v restauracích používají úzké rovné sklenky, ale můžete si vzít i malou koňakovku). Jemně s ní zakružte a přivoňte – ale pozor, nos nedávejte ke kraji sklenky, ale doprostřed. Ucítíte omamnou vůni agáve, ze které na vás dýchne horký mexický vzduch. Pak přiložte sklenku ke rtům, vlijte si doušek do úst a polkněte. Projde vám do krku a až hluboko v jícnu ucítíte jemně pálivou, ale velmi příjemnou chuť. Udělejte ááá a už cítíte, jak vám alkohol v žilách putuje do mozkových buněk, kde vyvolává příjemné opojení… Kurva, dejte sem tu flašku!

Co byste měli vědět o tequile:

Pravá tequila musí být stáčena v Mexiku. Když říkám pravá tequila, mám tím na mysli nápoj, který neobsahuje nic jiného než destilát z agáve a vodu. Že tomu tak je, si můžete být stoprocentně jisti jen u lahví, které jsou stáčeny přímo v mexických palírnách a opatřeny nápisem 100% agave. další značení tequil udává jejich dobu zrání.

Blanco je tequila, která jde z destilačního přístroje rovnou do lahví a do obchodů. To je tequila bílá. Reposado je nažloutlá tekutina, která zraje minimálně tři měsíce v dubových sudech. A añejo je tequila, která v těch sudech zraje minimálně dvanáct měsíců. Všechna další označení, jako silver, gold a já nevím co ještě, vám prozradí jedině to, že to není pravá tequila.

Co je nepravá tequila? Alkohol, který pálí na jazyku a ráno vás po něm bolí hlava. Jsou to destiláty míchané po celém světě, které kolem agáve projely rychlíkem. Mají různá označení a na nálepkách je namalované to, s čím nikdy nepřišly do styku: jimadores a agáve. Obvykle někde dole na vinětě najdete i údaj o tom, kde to bylo stáčené. Zlaté barvy vyvolávající dojem, že jde o nápoj dozrálý v dřevěných sudech, se v těchto případech obvykle dosáhne přidáním karamelu. Takže až si budete tequilu objednávat v restauraci, tak jedině kvalitní. A uvidíte, jak vám udělá dobře.

PS: Když už chcete konzumaci tequily prznit solí a citronem, pak měsíček citronu posolte, vymačkejte do úst a zapijte tequilou.

(Jiří Roth)