Daniel Landa: Prudí! A moc rád...

Udělal jsi vyprodané divadelní představení, měl jsi vyprodané turné. Já bych řekl, že tohle bude nejlepší období tvého života…

Tak bych to neřekl. Život je kontinuální. Já se nekoukám moc na minulost a přítomnost je hodně pomíjivá.

Co tvoje nová deska?

Je určitě nejtemnější deska, kterou jsem udělal. Ostatně, jmenuje se Nigrendo, což je v alchymii fáze ztemnění.

Kritici ti ji ale stejně omlátí o hlavu, stejně jako spoustu jiných věcí. Třeba tvrdí, že máš mesianistickej komplex. Máš mesianistickej komplex?

Kdybych měl mesianistickej komplex, tak to asi celý bude vypadat jinak. Já neříkal lidem: Pojďte za mnou, já vás někam dovedu. Já jsem umělec, mám provokovat, hledat věci, který vzbuzujou emoce, a třeba inspirovat lidi, aby se o nich bavili, ale to je všechno.

A co ti teda vadí?

To nejde říct vadí. Je to spousta drobností, detailů. Vlastně jsou to jenom takový pocity. Vadí mi celková atmosféra evropská, ale i česká. Nic konkrétního, prostě špatnej pocit. Tak do toho zkouším šťourat, abych se o tom třeba něco dozvěděl. Prostě chodím okolo a ptám se – co se děje, jak to má dopadnout, ví někdo? Jak chceme a kde chceme žít za deset, dvacet, padesát let? Budeme mít víc krizí, míň krizí? Kde chceme stát v Evropě? Chceme být lepší mezi národy? Nebo nechceme být národ? A podle mě se mi to daří – lidi pak vášnivě diskutují, posílají se někam vzájemně, nebo nacházejí konsenzus… A já jenom plním tu společenskou úlohu, kterou jsem si vybral. A ta spočívá v tom, že prudím.

Ale ty přece pořád vymýšlíš nějaké projekty…

Já si pořád sám se sebou řeším, jak se k tomu postavit. Momentálně to mám tak, že chci přijít s nějakou myšlenkou, která přesahuje jednotlivce, na které se shodne větší množství lidí, a tu myšlenku pak prosadit a realizovat…

Počkej, to zní strašně obecně…

Já to formuloval obecně. Abych měl prostor o tom přemýšlet. Kdybych byl hned ze začátku moc konkrétní, přišli by zase novináři s titulky „Landa chce blablabla“. Což by mi jenom komplikovalo věci. Takže já si tady prostě něco jedu a nikomu o tom nic moc neříkám.