Statečnost všedního dne

Když se někoho zeptáte, jestli je statečný, patrně při představě, jak se vrhá s granáty pod pásy tanku, lehce zaváhá. Na to se ale neptáme.

Krušovice

Esquire Man

Stateční lidé posouvají hranice, protože mají koule na to, aby překročili zažitá pravidla. Také si ale touto vlastností značně komplikují život. Jsou to ti, kteří vyčnívají. Jsou to také ti, k nimž se obracíme, když jsme sami v úzkých, abychom je pak zatratili, když nám svou přítomností připomínají vlastní selhání. Není mnoho statečných lidí, kteří se dožili vysokého věku. Když nezemřeli při nasazení vlastního života pro věc, kterou považovali za dobrou, pomstila se jim za jejich statečnost společnost a vesele je popravila. V tomto kontextu vnímáme statečnost jako vlastnost, která se nás vlastně ani tak moc netýká. Kdo z nás dneska musí za něco nasazovat život? Nejčastější reakcí na jakoukoli událost je přece mávnutí rukou s alibistickým heslem Ono to nějak dopadne. Což lze samozřejmě napadnout jen stěží, vždycky to nějak dopadne, jde jen o to, že s trochou úsilí by to mohlo dopadnout lépe ve prospěch toho, koho se to týká. Statečnost rovná se hrdina. A ruku na srdce, kdo má odvahu říct o sobě, že je hrdina? Na takovou sebechválu je už potřeba hodně statečnosti.

Statečnost všedního dne

Francouzský režisér a herec Robert Hossein je bezesporu významná osobnost světové kinematografie. A to nejen jako představitel hlavní postavy snad nejprofláknutějšího filmu na planetě. Ano, to on hrál Joffreye de Peyrac, který okouzlil Angeliku, aby se pak několik dílů, během nichž Angelika vystřídala stovky postelí, spolu marně naháněli a pokoušeli obnovit svůj manželský stav. Letos mu bude devadesát, takže si myslím, že už něco zažil a vše, co řekne, má podložené zkušeností. A tento výrazný muž před časem v televizním rozhovoru prohlásil zhruba toto: „Pro mě je hrdina člověk, který má odvahu žít všední život.“ Statečnost tak postavil do úplně jiného světla. Ne že by snad bylo nějak statečné namazat si ráno rohlík máslem a vyrazit do práce. Určitou odvahu ale už potřebuje překonat stereotyp a pustit se do výrazné změny ve svém životě. Webové stránky s motivačními citáty jsou plné takových narážek. Americký motivátor a řečník Jim Rohn hlásal něco v tomto smyslu: „Každý si musí vybrat – buď bude dodržovat disciplínu, ale pak může litovat něčeho, co neudělal, nebo nebude dodržovat pravidla a pak bude mít problém s autoritami.“ Něco obdobného tvrdí citát neznámého (takže asi vymyšleného) osmdesátiletého muže na webové stránce Atchuup, který čtenářům sděluje padesát pravidel pro úspěšný život. Jedenatřicáté z nich tvrdí: „Buď statečný a kurážný. Když se ohlédneš za svým životem, budeš víc litovat toho, co jsi neudělal, než toho, co jsi udělal.“ A ještě jeden citát, tentokrát Winstona Churchilla (muže, který je citovaný snad nejvíce ze všech a podle množství jeho citátů nedělal nic jiného, než trousil moudra): „Jakmile nemá člověk odvahu, nemá ani jistotu, že zachová jakoukoli jinou ctnost.“

HLEDÁME MUŽE ZNÁMÉ I MÉNĚ ZNÁMÉ, KTEŘÍ SI PODLE VÁS ZASLOUŽÍ UZNÁNÍ

Statečnost se tedy v době mimokrizové projevuje hlavně tím, že její nositel je obecně vnímán jako člověk charakterní. Je to jeho vývěsní štít, z něhož je patrné, že nelže, nekrade, nepodvádí, nepodráží a nepráská. Na to všechno je potřeba odvaha. O to víc, o co víc se utahují šrouby. Politický vězeň Jiří Stránský v jednom rozhovoru řekl, že i v těch nejhorších situacích má člověk možnost volby. Pravda je, že ta, která mu zachová vlastní důstojnost, ho obvykle zahubí. Je otázka, jestli zachráněný život za cenu zbabělého selhání má později nějakou cenu. Prozatím by asi stačilo, kdyby každý z nás statečně zvládal nástrahy všedního dne a neustupoval ze svých zásad ani u nepodstatných prkotin. Podstatné události teprve přijdou.

Diskuze