Markéta Divišová: Svlékli jsme ji na louce
Pastorální idylka, to nás vždycky dostane – je nám jasné, že nemůžeme strávit celý život v barech a tankodromech.
Takže když se nám Markéta svěřila, že „odmala vyrůstala ve starém mlýně, krmila s babičkou a dědou zvířata a jezdila na tažném koni jménem Fuksa“, skoro jsme se vrátili do dětství a větřili Staré bělidlo. Markéta ovšem ze sena posléze vyskočila na střední uměleckoprůmyslovou školu, a dokonce stihla uspořádat dvě autorské výstavy. Podobně jako my obdivuje autora českých bankovek Oldřicha Kulhánka (pro jeho kreslířské mistrovství, pochopitelně).
Před šesti lety se přihlásila do soutěže Miss České republiky, což jí vyneslo třetí místo, a začala její tělesně umělecká dráha. Ve spojení s kvalitními značkami všeho druhu tvoří opravdu působivé zátiší. A je docela možné, že jestli se jednou vrátí k výtvarnému umění a rozpomene se na všechny asambláže, v nichž účinkovala, čeká nás strhující umělecká sklizeň.
Co pro tebe znamená Mickey Rourke? Sexidol, nebo bůh nepodařených plastik?
Abych řekla pravdu, tak ani jedno, není to typ chlapa, který by mě přitahoval, a plastiky? Ať si každý dělá, co chce, já ho vždy vnímala jako herce, a především v roli ve filmu Sin City jako Marva. Myslím, že byl pro tuto roli stvořen.
Dejme tomu, že by Česko přepadla a obsadila cizí, nejspíš orientální mocnost. Co uděláš: a) pošleš novým šéfům své fotky a smajlíka, b) pokusíš se emigrovat do svobodného světa, c) přejdeš do ilegálního odboje?
Opět ani jedno, kdyby tato nová orientální mocnost vládla lépe než ta naše, tak tady budu v klidu žít dál.
Jasně, takže áčko. Zatím by to ještě klaplo, ale stejně – pozoruješ na sobě příznaky stárnutí?
Ne, nepozoruju. Myslím, že když se o sebe ženy starají a mají perfektní geny, nic ani v mém věku pozorovat nemohou.
A co aura? Jestlipak správně pečuješ i o ni? Nechala by sis ji vyfotit?
Nikdy jsem o tom nepřemýšlela a nafotit bych si ji nenechala, nevím proč, už tak fotím dost a dost.
Fajn, tak zpátky na zem. Nejdelší trasa, kterou jsi kdy ujela na kole?
Na kole jezdíme s přítelem Tomášem každý volný víkend, za den najedeme tak šedesát až sedmdesát kilometrů.
Představ si, že jedeš v metru s chlápkem, který se chystá odpálit bombu, a ty víš, že ti zbývá pět vteřin. Takže: tvá poslední slova?
Metrem nejezdím, ale kdyby tedy nastala taková situace, pomodlila bych se za zdraví své rodiny.











































